Helena Skočová
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Helena Skočová
Heslo dne: Držet se Karla s ptákem
Lidé někdy mívají docela šílené nápady. Mě tento neduh – občas – popadne také. Jenže, nejprve si vždy myslím, že ten nápad je vlastně naprosto skvělý a jak moc je šílený se projeví až později a postupně.
Helena Skočová
Sakra, už kvetou břízy aneb povzdechnutí alergika
Před čtyřmi lety jsme se stěhovali. Bylo to takhle na začátku jara a v tom stěhovacím a následném po-stěhovacím shonu, mě náhle začaly svědit, řezat, pálit, slzet oči. Kýchala jsem, jako bych trénovala na nějaký kýchací závod a nos mě svědil, že bych ho nejraději utrhla a zahodila někam hodně daleko.
Helena Skočová
Hlavně se nenechat sežrat
V duchu toho, že se děti mají vést ke kultuře již od malička, jsem se vypravila s tříletou dcerkou na představení do loutkového divadla.
Helena Skočová
Mlsná huba
Tímto oslovením nás častovala babička, když jsme pochtívali něco dobrého „na zub“ a nebo když jsme nechtěli jíst, co bylo k jídlu připraveno. A přestože se snažím neopakovat hlášky mých rodičů a prarodičů, které mě jako dítě prudily – ne vždy se mi to povede a zrovna nedávno jsem takto oslovila svého pubertálního, patnáctiletého syna. Ale když ono to vážně jinak nešlo...
Helena Skočová
Blond, bruneta a nebo zrzka…A co IQ?
Tvrzení, že blondýnky jsou hloupé je všeobecně přijaté dogma. Vtipy o blondýnkách jsou legendární a já je doslova miluji. Asi proto, že jsou většinou krátké a tak je dokážu pochopit...
Helena Skočová
Tak tedy nevím…
Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Také věřím, že malé děti dokážou vidět věci nám dospělým skrytá – a tajně jim závidím. Ale někdy se stanou situace, že tedy vážně nevím...
Helena Skočová
Poděkování
Po dobu deseti dnů jsem zde na blogu nechala zveřejňovat pohádky, které jsem napsala pro mou holčičku.
Helena Skočová
Pohádka o hráškových nezbedech
Aničko, Aničko. Už zase lezeš na komodu a vůbec tě nezajímá, že ti pořád dokola říkám, ať to neděláš, že z ní spadneš a ublížíš si. Ty jsi úplně stejná, jako ti hráškoví kluci z pohádky. Z jaké? A jací kluci? Tak já ti to povím.
Helena Skočová
Pohádka o švestce a zeleném flíčku
V Ovocném království žila malinká švestička Emilka. Spolu s dalšími malými švestkami chodila do Švestkové školky. Tam si, Aničko, ty malé švestky spolu hrály, malovaly a zpívaly – stejně, jako děti v lidských školkách. Navíc se však ve Švestkové školce snažily švestičky hezky dozrát a od sluníčka dostat tu krásnou fialovou barvu. Malé švestky jsou totiž nejprve úplně zelené.
Helena Skočová
Pohádka o nešťastné paní Cibuli
V Zeleninovém království měli krásný malý hostinec jenž se jmenoval „U paní Cibule“. Celý byl obrostlý břečťanem, měl dřevěné okenice a dole u zdí se mu smaragdově lesklo kapradí.
Helena Skočová
Pohádka o lakomé hrušce
Aničko, ty jsi nechtěla svému bráškovi půjčit medvídka? Ale on ti své věci půjčí, když se ho hezky zeptáš, viď? Musím ti říci, že to vážně nebylo pěkné, když jsi mu medvídka vytrhla z ruky a křičela jsi: Moje! Moje! Ty se teď na mě díváš, že mi vůbec nerozumíš a nevíš, co jsi udělala špatně. Tak víš, co? Já ti teď povím jednu pohádku.
Helena Skočová
Pohádka o tuze smutné paní Brokolici
Brokolice je, Aničko, taková zeleninová dáma, které zdobí hlavu krásné a bohaté zelené kadeře. Žije v Zeleninovém království. Ale představ si to, že je velice smutná. Proč? Nu, co řekneš ty, když ti povím, že na oběd budeme mít brokolici? Bléééé, že? A stejně tak, jako ty to řekne spousta dalších dětí. A koho by to nemrzelo? Proto je paní Brokolice smutná a nešťastná.
Helena Skočová
Pohádka o paní Meruňce a kyselém Citrónu
V Ovocném království bydlela veselá a milá paní Meruňka. Žila v takovém malém domečku a právě něco chystala v kuchyni. Paní Meruňka totiž čekala návštěvu. Svou malou vnučku meruňku Alenku. A protože má tu svou Alenku moc ráda, tak jí pekla její oblíbené sladké koláčky. Musím ti říci, Aničko, že ta malá meruňka Alenka má svou babičku také velmi ráda a proto se k ní vždy tolik těší. Když měla paní Meruňka koláčky pro Alenku hotové a dala je vychladit do otevřeného okna.
Helena Skočová
Pohádka o panu Okurkovi a ředkvičce Šprýmaři
V Zeleninovém království žila ředkvička, která se jmenovala František. Na to si však už nikdo skoro ani nevzpomněl, protože se mu neřeklo jinak než Šprýmař. Ano, Aničko, jak jeho přezdívka napovídá, tato ředkvička všem ráda tropila různé šprýmy a žerty. Jenže málokdy se těm jeho vtípkům někdo smál – tedy kromě něj. A to z toho důvodu, že totiž nikomu jinému ty žertíky příliš vtipné nepřipadaly.
Helena Skočová
Pohádka - O krásných dvojčatech
Jednou na konci června, to je Aničko doba, kdy začínají dozrávat třešně, bylo v Kulaté osadě v Ovocném království živo až hrůza. Ty nevíš, co je to Kulatá osada? Nu, tam žije všechno ovoce, které má kulatý tvar. Pak tam také mají Šišatou osadu, Podlouhlou osadu nebo třeba Kuličkovou osadu. Prostě v Ovocném království to mají zařízeno tak, aby v každé osadě bydlelo ovoce příslušného tvaru a nenastaly tak nějaké zmatky. Takže v Šišaté osadě žijí například Hrušky, v Podlouhlé osadě Meruňky a v Kuličkové třeba hroznové víno nebo maliny.
Helena Skočová
Pohádka o línem rajčeti Toníkovi
Bylo jedno rajče a to se jmenovalo Toník. Bydlelo v Zeleninovém království spolu s ostatními rajčátky. Všechna rajčátka byla šikovná a pracovitá. Ovšem až na Toníka. Tohle rajče, bylo totiž Aničko, tuze, ale tuze líné.
Helena Skočová
Pohádka o dvou královstvích
Tak, Aničko. Víš co budeš mít dnes na svačinu? Zdravou dobrotu. Jablíčko a mrkev – ovoce a zeleninu. Že přesně nevíš, co je ovoce a co zelenina? To vůbec nevadí – povíme si tedy takovou pohádku.
Helena Skočová
Zeleninovo - Ovocné pohádky pro Aničku
Před časem jsem se zamýšlela nad úrovní dětských pohádek – tedy především v televizi. Ne že by se nenašla žádná kvalitní např. na Déčku jsou vcelku povedené, ale brak kvalitu svou kvantitou celkem s přehledem válcuje.
Helena Skočová
Mršky blešky
„Mami, Johny má nějaké brebery.“přišel za mnou syn se štěnětem v náručí. „Cože?“zeptala jsem se nejprve nechápavě. „No, jak jsem ho hladil, tak jsem uviděl že po něm něco leze.“ To není možné, napadlo mě. Vždyť Bax (náš předchozí pes) byl podobného plemene a co se blech týče, byl jaksi imunní.
Helena Skočová
Když Ježíšek přijde dřív a PF 2014
Bylo to večer čtyři dny před Vánocemi. Právě jsem v koupelně oblékla naši tříletou dcerku do pyžamka a česala jí čerstvě umyté vlásky, když jsem uslyšela, jak klaply domovní dveře což označovalo, že se manžel vrátil z práce domů. Blížící se kroky to potvrzovaly. Jenže pak jsem uslyšela namísto obvyklého: „Ahoj milánku, jak jste se dnes měly?“ rozverné halasení: „Přišel Ježíšek, přišel Ježíšek!“
Helena Skočová
Celníci byli kdysi něco jako StB
Skutečně je důležité kontrolovat na cože se to ty naše ratolesti v televizi koukají, protože bláboly, nesmysly a špatné vnímání světa, které jsou jim tam velmi často servírovány jako absolutní samozřejmost, jsou až do očí bijící.
Helena Skočová
Ne všechny prognózy „Moudrých“ jsou pravdivé a neomylné
Tak jsem přemýšlela, jestli je skutečně pravda to, čím mě strašili někteří lidé. A tedy to, že pokud sourozence dělí velký věkový rozdíl, nebudou mít k sobě žádný vztah, protože si spolu nebudou hrát, nebudou mít společné zájmy (vzhledem k věku) a proto si k sobě žádnou silnou vazbu nebudou moci vytvořit. Musím říci, že mě tyto prognózy docela děsily, jelikož moje děti mají mezi sebou věkový rozdíl 12 let a 4 měsíce – přesně na den. //
Helena Skočová
Cože to máme ve znaku?
Dětské bezprostřední vnímání světa je kouzelné a často přináší dost nečekané a nezapomenutelné momenty a situace. Nutno podotknout, že většinou i velmi úsměvné – pravda v některých případech úsměv přichází až s odstupem času...ale i tak to stojí zato. //
Helena Skočová
Ošahávat prsa – to se musí
Je zvláštní, že někdy se vypravíte na nějakou akci a na konec zjistíte, že ten největší zážitek, který si z ní přinesete je úplně jiný, než jaký byste – vzhledem k zaměření dané akce - předpokládali. // //
Helena Skočová
Není závislost, jako závislost
Nechci zde nyní psát o negativních vlivech a aspektech různých závislostí. Špatných zpráv se na nás valí ze všech stran více jak dost. Jsou však závislosti, které jsou zábavné – někdy se dá říci, že i trošku otravné, ale rozhodně milé. //
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
