Jít za svým snem…

Jako své motto jsme si v maturitním ročníku zvolili: „Chceš-li realizovat své sny, probuď se.“ Skutečně nádherná slova výstižně popisující - nadneseně řečeno - ideály mládí.

V dětství máme hromadu snů – najít zlatý poklad na potopené pirátské lodi, být princeznou, herečkou, zpěvačkou, popelářem, kosmonautem, pilotem Formule 1…

Tyto dětské sny se pak samozřejmě s přibývajícími lety mění  na sny tak říkajíc realističtější.

Jenže se také zjišťuje, že dosáhnout těchto snů není vždy tak jednoduché. A hlavně, že se proto MUSÍ něco udělat. Nestačí pouze sedět pohodlně doma u televize a řečnit či přemýšlet nad tím, jaké by to bylo krásné, kdyby se povedlo…kdybyste udělal…kdyby bylo…

A tak člověka možná napadne, že by se tedy do plnění svého snu třeba i dal…

Jenže zároveň s tím se většinou náhle vyrojí hromada důvodů, PROČ se do toho člověk vlastně nemůže pustit, proč to nelze (rodina, práce, nedostatek prostředků, nedostatek pochopení blízkých, nedostatek času, možností, atd…) – a proč to tedy zůstane jen snem. Zjednodušeně řečeno slovy mé babičky: „Kdo chce udělá, kdo nechce zdůvodní.“

Jistěže ne každý může být pilotem Formule 1 nebo princeznou. Ale pokud má někdo sen například vylézt na Mount Everest a nebrání mu v tom závažné zdravotní problémy, tak pokud OPRAVDU chce a je ochotný proto něco udělat, najde způsob, jak svého snu dosáhnout.

Sama to dobře znám. Zažila jsem období, kdy jsem si za svým snem šla i to, kdy jsem pouze „seděla u televize“…

Od dětství jsem měla sen. Chtěla jsem být módní návrhářkou. Moje babička – fantastická dámská krejčová – si ze mě dělala legraci, že mluvit ještě neumím, ale jak chci ušít šaty už si říct dovedu.

Jako malá holka jsem na babiččině starém šlapacím šicím stroji šila vlastní navržené oblečky pro panenky, později i pro sebe. Šla jsem na střední školu, navrhovala jsem kostýmy pro divadlo, pracovala jsem v televizi, jako kostymérka. Šila jsem v módním salónu. Prostě jsem se učila a sbírala zkušenosti až jsem si otevřela vlastní módní ateliér. Pořádala jsem focení i módní přehlídky. Měla jsem své modelky, se kterými jsem spolupracovala. Bývala jsem se svými modely hostem na různých akcích, později i prestižních plesech, kde tyto malé přehlídky a prezentace měly velký ohlas…Modelky si moje modely půjčovaly na soutěže do zahraničí. Psalo se o mě v novinách…Ano, šla jsem si za svým snem. Ne, nebylo to jednoduché a byla to spousta práce a ne vždy bylo vše jen růžové. Ale měla jsem tehdy sílu a odvahu bojovat a hlavně jsem byla ochotna pro ten můj sen něco dělat.

Pak jsem se však od tohoto snu nechala odvést. Dostala jsem prestižní nabídku práce (zpočátku jen externě). Jenže s postupem času byla tato práce čím dál náročnější a já jsem dovolila, abych již na ateliér a svůj sen jaksi neměla čas.

A život šel a šel, dál a dál… Zavedl mě na různá místa, do různých profesí…Hezké období se střídaly s horšími, tak jak to v životě chodí…

A náhle se objevilo období velmi zlé (viz.článek Běhat a proč?), které mě těžce zasáhlo, ale zároveň  - tím, že jsem se z něj chtěla dostat – mě donutilo - tak nějak se znovu probudit a uvědomit si, kdo jsem a co vlastně chci.

Začala jsem znovu běhat, protože mě to povzbuzuje. Postupně opět nacházím svou sílu, abych šla za svými sny a plány. Vím, že to nebude nic jednoduchého a že pokud něco CHCI, tak proto MUSÍM něco udělat. Nic na světe není zadarmo. Takže „nesedím u televize“, ale pracuji, připravuji, píšu (nejen tento blog), opět jsem se pustila do vlastní tvorby oblečení i obrazů…

Přihlásila jsem se do běhu na 10km WE RUN PRAGUE a moje motto pro tuto akci je: Běhám, protože chci.  Je to nejtrefnější označení.

Běhání mě motivuje. Trénuji a připravuji se, abych tento běh zvládla. Není to jen tak a překonávání různých úskalí  při běhání mě posiluje a pomáhá, abych byla schopná překonávat překážky a těžké chvilky i v dalších činnostech.

Vím, že když tento běh zvládnu – zvládnu i to ostatní. Běhání je pro mě momentálně taková životní „berlička“.

Takže pokud máte nějaký sen, neseďte a pusťte se do jeho realizace, ať si jednoho dne nemusíte vyčítat, že jste v životě něco propásli. Poperte se s nezdary, nevzdejte se, když vše nepůjde hned podle Vašich plánů. Nedejte se. A pak – si vychutnejte vítězství. Určitě bude stát zato. Já budu dělat to samé.

Po strašně dlouhé době – mnohaleté pauze – jsem navrhla takovou první, malinkatou, zkušební letní kolekci. Věnovala jsem jí své holčičce, která nyní byla i mou modelkou. :)

Chtěla jsem, aby byly modely milé a holčičí a aby šly jednotlivé kousky dobře kombinovat.

Prozatím kam v těchto šatičkách přišla, sklízela velké ovace, tak snad se Vám v nich bude také líbit…

 Anička v tunice, sukýnce (bohužel z té zde vynikají pouze volánky) a v legínkách, na hlavičku jí babička uháčkovala čelenku s mašlí

Anička v tunice a legínách. Na hlavičce má háčkovaný baret od babičky.

Anička v tunice s korálky (z důvodu jejího věku - aby korále neroztrhla -  jsem je vyřešila uháčkovanými šňůrkami a velkými korálky zajištěnými uzlíky) a kraťásky s volány. Na hlavičce má opět háčkovaný baret od babičky.

Tunika + kraťasy

Legíny + sukně - k této sestavě ještě přibude blůzka, aby měla Ani na podzim v čem chodit do loutkového divadla :)