Skřítek Šeptal, padající tepláky a … START!

2. 10. 2013 17:50:04
Šeptal je záludný a zlomyslný skřet, který mě provází. Někdy se objevuje častěji a někdy se zase na nějakou dobu téměř úplně ztratí. Jeho životní náplní je zrazovat mě od dobrých a užitečných předsevzetí a plánů svým vytrvalým našeptáváním. //

Svou činnost naplno rozvinul, když jsem začala s běháním.

„Ale no tak...Ještě máš čas vstávat..“ šeptal skřítek zákeřně, když mi brzy ráno zvonil budík, abych šla běhat.

„V těch vyhřátých peřinách je vážně báječně a vůbec se mi z nich nechce.“ pomyslela jsem si.

„Tak vidíš.“zajásal Šeptal nadšeně, že se mu jeho dílo daří. „A co kdybys dnes vůbec běhat nešla a ještě si místo toho hodinku zdřímla?“ mnul si spokojeně ruce.

„Houby s octem, Šeptale.“ prohlásila jsem a razantně vstala z postele. Sice jsem se po měkoučké peřině tajně po očku ohlédla, ale před Šeptalem jsem si hodlala zachovat tvář. „To by se ti líbilo, co? Abych se od tebe nechala navést a zůstala se válet v posteli namísto plnění svého plánu.“ podívala jsem se na něj. „Takovou radost ti však milej, zlatej neudělám.“ Se zadostiučiněním a s nadhledem jsem si prohlédla jeho náhle značně protažený obličej a šla se obléknout do tepláků.

„Jé, ty se rozcvičuješ?“ přišoural se ke mně opět Šeptal, když jsem se připravovala na vyběhnutí. „A tebe to baví?“ zeptal se s poťouchlým úsměvem.

„Ne, nebaví.“ odpověděla jsem mu a chtěla jsem dodat ať neotravuje, ale nestihla jsem to, protože on hned rychle pokračoval.

„No, tak se na to vykašli, nezdržuj se a pojď už ven běhat.“ nabádal mě náhle s hraným nadšením.

„Půjdu, až se pořádně protáhnu. Přeci si kvůli tobě nenamůžu úpony.“ zmrazila jsem ho a pokračovala jsem dále v činnosti, která mě vážně táááák strašně nebaví.

„Hele, už si můžeš odpočinout.“ nabádal mě zase jindy, když jsem se snažila celou naplánovanou trať uběhnout najednou. „Podívej se, kolik jsi už toho uběhla. Takový kus! To si vážně zasloužíš odpočinout, tak klidně zastav, přejdi do chůze. Vydýcháš se...“

„Ani náhodou, Šeptale.“ okřikla jsem ho. „Ještě nepotřebuji zastavovat. Sice jsem trošku zadýchaná, ale ještě můžu běžet. Maximálně zpomalím...“

„A to ještě jde?“ zeptal se skřítek s ironickým úsměškem.

Navzdory Šeptalovým snahám jsem poctivě celé léto běhala a trénovala, abych ten 10km běh, který jsem si předsevzala, na konci srpna zvládla. Běhala jsem na chalupě, na Moravě, když jsem navštívila rodiče. Běhala jsem prostě všude, kde jsem byla. A pokaždé, když jsem Šeptala neposlechla jsem ucítila malé vítězství – ne nad tím poťouchlým skřítkem, ale sama nad sebou.

Den před WE RUN PRAGUE jsem podle tréninkového plánu měla uběhnout poslední trénovací 3km.

Vypravila jsem se tedy do lesa. Vzala jsem si tehdy náhradní tepláky, které jsem na sobě již nějakou dobu neměla. Bývaly mi vždy trošku volnější, ale netušila jsem, že nyní je jejich volnost tak znatelná.

Rozběhla jsem se a hned po prvních pár desítkách metrů jsem začala pociťovat, že tepláky nepříjemně klesají. Vytáhla jsem je nahoru a běžela dále. Tepláky však opět začaly poslouchat zemskou gravitaci a v rytmu mých kroků se postupně sunuly dolů.

„Co teď?“ pomyslela jsem si. „Když se vrátím domů převléknout, tak nestihnu jít zpátky běhat, protože malá dcerka už bude vzhůru..“ A kde se vzal tu se vzal už tu byl Šeptal. „Jé, co se ti to děje?“ ptal se s hraným soucitem. „To je ale vážně nepříjemná situace...To budeš muset jít domů a dnešní trénink oželet...“

„Hele, Šeptale. Víš co mi můžeš?“ zavrčela jsem na něj vztekle, chytila jsem vpředu tepláky, vytáhla je do pasu a aniž bych je pustila jsem se rozběhla.

„Co blázníš!“ volala za mnou Šeptal. „Takhle přeci nemůžeš běžet!“

„Tak se koukej!“ houkla jsem na něj za sebe a běžela jsem dále.

Ano, uběhla jsem poslední tréninkové 3 km tak, že jsem si vpředu držela tepláky, aby mi nespadly. Pohled na mě musel být opravdu komický a spíše než trénink to připomínalo, že běžím, protože spěchám na toaletu.

Ale celý tréningový plán jsem poctivě absolvovala a pak jsem se mohla – no, ne zrovna s klidem - postavit na start svého úúúplně prvního běhacího závodu v životě.

A byl to pro mě zážitek. Hladina adreanalinu pomalu stoupala už když jsem cestou do Žlutých lázní, kde byl start, potkávala hloučky dalších běžců ve stejných tričkách (to moje však bylo ukryto v batohu).

Očekávání, lidé, napětí před startem, útržky hovorů...A pak to konečně začalo! Startovní zatroubení! A já jsem běžela a běžela spolu s téměř deseti tisíci dalšími lidmi. Cestou kolem trati nás povzbuzovali naprosto cizí lidé, tleskali nám, když jsme kolem nich probíhali, na nábřeží nás zdravili troubením projíždějící lodě...Prostě ZÁŽITEK!

Co se mi však na celé akci líbilo nejvíce bylo to, že se nikdo na nikoho nerozčiloval (i když mu třeba někdo vběhnul do cesty), nikdo se na nikoho nezlobil, nerozkřikoval. Naopak všichni, jakoby drželi za jeden provaz. Povzbuzovali se navzájem, usmívali se, i když už nemohli...Bylo to skvělé.

A když jsem pak proběhla cílem, tak navzdory tomu, že jsem měla pocit, že budu nejspíše zvracet, zachvátila mě naprostá euforie, protože JÁ JSEM TO ZVLÁDLA!!!

A jaká byla moje radost, když jsem se pak podívala na mobil, kde mi přišla SMS s informací o mém čase! Za dva a půl měsíce trénování, kdy jsem se jako absolutní neběhavec rozhodla přihlásit do tohoto závodu, jsem těch 10 km skutečně uběhla s časem 1hodina 4 minuty. Což byl daleko lepší čas, než jsem si přála mít!

Svého prvního cíle jsem dosáhla. Tak, a co dál?

Od WE RUN PRAGUE již uběhnul více jak měsíc. Mě na ledničce visí další tréninkový plán, který se zdárně plní zakroužkovanými dny, kdy mám „splněno“. A já běhám a běhám...

Zapomněla jsem, že jsem ještě nenapsala na co že to nyní trénuji. Na svůj první půlmaratón, který běžím tuto sobotu v Plzni. Tak mi, prosím, držte palce, ať to zvládnu.

Autor: Helena Skočová | středa 2.10.2013 17:50 | karma článku: 8.72 | přečteno: 243x

Další články blogera

Helena Skočová

Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...

31.7.2023 v 8:08 | Karma článku: 42.49 | Přečteno: 8315 | Diskuse

Helena Skočová

7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.

14.8.2021 v 8:08 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 625 | Diskuse

Helena Skočová

6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.

12.8.2021 v 12:31 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 527 | Diskuse

Helena Skočová

5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.

9.8.2021 v 12:32 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.35 | Přečteno: 313 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 286 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 503 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...