21 kilometrů? No, ty ses zbláznila!

7. 10. 2013 17:20:14
Přesně toto mi řekla moje maminka, když jsem jí oznámila, že za čtrnáct dní běžím svůj první půlmaratón. //

„Hele, nepřeháníš to?“ zděšeně se mě ptala a její obavy byly téměř hmatatelné.

„Mami, vše bude v pořádku. Neběhám sice dlouho, ale mám poctivě natrénováno a měla bych to zvládnout – doufám, že celkem bez nějakých následků. Neříkám, že to vyhraju, ale doběhnu určitě. A snad nebudu poslední.“ smála jsem se.

Smích mě pak postupně přešel, když jsem se postavila na start a tak nějak jsem začala chápat, že toto je skutečně již opravdová běžecká akce, které se účastní lidé, kteří mají „něco naběháno“. A že běh na 10km, který jsem doposud jako jedinou běhací akci absolvovala, je něco docela jiného... A nechci nic a nikoho podceňovat.

Nebyly tam koridory, ani vodiči – což mi jako sólistovi vyhovovalo.

Zařadila jsem se tedy do startovního davu. Chtěla jsem jít dopředu, ale když jsem viděla ten přetlak, který se tam utvořil, řekla jsem si, že mezi ty chrty tedy rozhodně nejdu a zařadila se někam do zadní části závodního roje.

Pak se ozval výstřel a my jsme vyběhli. Nasadila jsem si své tempo a v klidu běžela. Kolem mě se každou chvíli někdo prohnal. „Tak jsem to možná s tím, že nebudu poslední asi neodhadla.“ pomyslela jsem si, ale své tempo jsem nezměnila.

Běžely se tři okruhy po 7,032km. Snažila jsem si během prvního kola zapamatovat trasu, abych věděla kudy mám běžet až mi všichni utečou. Nebylo to však potřeba, protože už v druhém kole jsem začala předbíhat lidi já. (Musím se přiznat, že z každého předběhnutého člověka jsem měla ohromnou radost.)

Když jsem proběhla cílem v prvním kole, přehnali se kolem mě Keňané - kteří však byli o kolo vpředu...Fascinovaně jsem se na za nimi dívala, jak mizí v dálce a to tempem, které kdybych nasadila tak nedoběhnu dál než 1 km. Pak bych padla se srdeční zástavou.

Lidé byli úžasní – závodníci i stojící kolem trati, kteří nás vydatně povzbuzovali. Jen jednou mě reakce jednoho člověka zarazila. Když jsme probíhali pod zoologickou zahradou, jakási paní, která tam procházela asi se svými přáteli, s despektem prohlásila na adresu nás supících kolem ní: „Ježíš, co je to tady za magory.“ S potěšením jsem tehdy zjistila, že mě běhání pozitivně změnilo i v tomto směru. Uvědomila jsem si totiž, že mi ta žena nyní absolutně nestojí za žádnou reakci. Ovšem dříve bych se do ní pořádně pustila...Měla jsem najednou radost, jak dokážu zůstat nad věcí a s úsměvem jsem běžela dále.

Běžela jsem a běžela. První dvě kola byly absolutně v pohodě. Třetí už bylo náročnější – tedy ve své druhé polovině. Řekla jsem si však, že kdybych měla do cíle dolézt po čtyřech, tak to už zvládnu. A zvládla – a po dvou! Čas 2 hodiny 14 minut! A to po třech a půl měsících od doby, kdy jsem byla absolutní neběhavec. Přála jsem si to uběhnout nejdéle za 2 hod. 20 minut, takže jsem byla naprosto spokojená (Start byl ve 13hod. a v 15.30 se měly vyhlašovat výsledky. Chtěla jsem tedy rozhodně doběhnout před vyhlašováním. Doběhnout do cíle v době, kdy vítězové stoupají na stupínky, mi připadalo děsně potupné...)

V cíli mi na krk navlékli pamětní medaili a manžel tam na mě již čekal s bundou, kterou mi rychle pomáhal obléknout. Připadala jsem si, skoro jako vrcholový sportovec. No, to byly asi ty endorfiny...

Bylo mi báječně – a pak se samozřejmě dostavila krize. Únava byla značná a začala mi být najednou pořádná zima. Mou účast na půlmaratonu v Plzni jsme spojili s víkendovou návštěvou chalupy, která je v nedaleké vesničce. Přiznávám se, že pravidelnou večerní návštěvu hospůdky, kterou absolvujeme pokaždé, když na chaloupku přijedeme a kdy se na místní, kteří nás „pražské lufťáky“ přijali za vlastní, hrozně těšíme, jsem byla nucena tentokrát zrušit.

Můj úúúžasný manžel, který s dětmi celý závod chodil kolem trati, kde si vytyčili svá stanoviště, aby mě povzbuzovali a fotili, když jsem kolem nich probíhala, rychle v chaloupce zatopil, nechal nahřát vodu a připravil mi voňavou bylinkovou koupel se svíčkami.

Pak připravil večeři a já jsem odpadla do postele...Byla jsem mu za vše neskutečně vděčná.

Musím říci, že jsem začala běhat v době, kdy jsem prožívala velmi těžké a náročné období. Běhání pro mě tehdy bylo, jako berlička, díky níž jsem vše přežila daleko snáze a lépe. Postupně se však tak nějak stalo mou součástí. Když brzy ráno běžím, tak si to prostě užívám. Nechám myšlenky jen tak volně plynout. Pak si dám horkou sprchu a mohu nastartovat další den – v pohodě a v klidu, plná energie.

Dobře však vím, že by to tak nebylo, kdyby mě mí nejbližší nepodporovali a nestáli za mnou.

Bylo báječné vidět svého manžela v cíli půlmaratonu, kdy se mu v očích zračila radost a snad i hrdost nad tím, že jsem to zvládla.

Je báječné zjistit, že se se mnou můj pubertální syn chlubí – a to i před svými kamarády a spolužáky.

A je fajn vědět, že tím, že něco dělám motivuji ke cvičení někoho mě tak blízkého, jako je má nejlepší kamarádka. A ona samozřejmě zase dodává odhodlání a sílu mě.

A já bych tedy jen chtěla, aby věděli, že si jejich podpory neskutečně cením a rozhodně ji neberu, jako samozřejmost. A že se vždy budu snažit být zase oporou pro ně.

Autor: Helena Skočová | pondělí 7.10.2013 17:20 | karma článku: 15.64 | přečteno: 550x

Další články blogera

Helena Skočová

Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...

31.7.2023 v 8:08 | Karma článku: 42.49 | Přečteno: 8315 | Diskuse

Helena Skočová

7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.

14.8.2021 v 8:08 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 625 | Diskuse

Helena Skočová

6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.

12.8.2021 v 12:31 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 527 | Diskuse

Helena Skočová

5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.

9.8.2021 v 12:32 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.22 | Přečteno: 607 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...