Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Od Když... po Snad

6. 10. 2014 9:23:25
Když se potkají dvě duše, které se potkat měly, je to malý zázrak... Když se poprvé setkají, je to jako blesk z čistého nebe. Ta náhlá vlna zdánlivých sympatií. Úsměvy, pohledy, první vzájemně namířená slova, společný smích...

A pak když poznají, že se za tou pouhou náklonností skrývá něco úplně jiného...něco silnějšího, hlubšího - krásnějšího...vzpamatovávají se z toho poznání. Vzpamatovávají se a užívají si ho. A chtějí si svou nově objevenou – a identifikovanou lásku vychutnat dosyta, naplno, pijí ji plnými doušky...a nemůžou se jí nabažit.

Když city sílí a nabírají na intenzitě, jsou unášení jejich proudem, jako divokou řekou. A nemohou se z toho proudu vymanit – i kdyby sebevíce chtěli. Je silnější než oni a unáší je s sebou stále dál. Hraje si s nimi. Chvíli je jen tak v poklidu houpá, jako letní větřík listy na hladině a pak je hodí do svých peřejí a vírů, až mají pocit, že se utopí...

Když city gradují a oni si uvědomí bezvýchodnost své situace... Když je emoce a touhy doslova drásají na kusy...Když vše dosáhne takové síly, že je to ničí...poznávají jedinou definitivu...

Když se srdce láme na kusy a slzy tečou po tvářích, co říci? „Promiň, lásko...Miluji Tě...Miluji Tě tolik...Ale...musím - víš, že musím jít...“ A když druhé srdce puká a rozpadá se ve střepech nesplněných přání, plánů, snů...a touhy... Když obě srdce chtějí zároveň křičet: „Ne! Prosím! Nechoď! Zůstaň! Nemůžu bez Tebe být! Prosím, potřebuji tě! Vždyť je to jako v tom starém, ohraném klišé - Potřebuji tě, jako vzduch k dýchání. Tak, prosím, zůstaň...“ A když je vědomí nemožnosti toho všeho dusí a zašlapává do prachu beznaděje...Když se v ten okamžik na sebe ty dvě duše, které se měly jednou potkat, dívají...Když posbírají zlomky svých křídel rozházených všude kolem...a...pochroumaně odcházejí...každá svým směrem...

Když je pusto, prázdno a všude tma, přestože za okny pálí slunce...Co dál? Jak žít dál?

Když zlomené duše bloudí a zoufale se snaží najít nějakou cestu, kterou teď mají jít...

Když je bolest ochromila tak, že křídla nechtějí znovu srůst...a když žádný, ani nepatrný paprsek světla nedokáže protnout temno, jenž je obestírá...Když slanost pláče rozdírá duše až do krve...

A pak...po době delší, než si duše vůbec dokážou představit...je na tváři pošimrá vánek...a v dálce v té černočerné temnotě se něco zatřpytí...Snad ...že by malá jiskřička nové naděje?

A duše se postaví a udělají první, nejistý, vratký krůček k té malinké, prozatím téměř nepatrné záři...

Autor: Helena Skočová | pondělí 6.10.2014 9:23 | karma článku: 12.12 | přečteno: 622x

Další články blogera

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 11.55 | Přečteno: 299 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 356 | Diskuse

Helena Skočová

Sakra, zase ty záda!

Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.

21.9.2016 v 12:45 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 585 | Diskuse

Helena Skočová

Potřebuji… životně nutně

„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.

2.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 26.73 | Přečteno: 2477 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Roman Tvrzník

Jak moc hrdí máme být? Novináři nám to neřekli

Češi na sebe mohou být oprávněně hrdí. Každoročně to zdůrazňují kolektivní systémy, které se zabývají sběrem a recyklací elektroodpadu. Jenže nikdo z oprávněně hrdých Čechů vlastně neví, kolik spotřebičů přesně pomohl vysbírat.

24.3.2017 v 8:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

David Vlk

Můj ňaderný coming out.

Po přečtení toho zdrcujícího článku na Idnesu o nebohém medvídkovi mývalovi, závislém na ženských ňadrech, jsem se musel nad sebou zamyslet. Ostatně jako Vlk jsem taky šelma psovitá, takže bych to mohl mít taky.

24.3.2017 v 8:11 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 241 | Diskuse

Ladislava N. Rea

Kde je čertův sloup?

Protože si oblíbil Prahu jako ona a zvláště pak její historická a tajemná místa, darovala mu několik knih pražských pověstí.

24.3.2017 v 7:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 |

Helena Vlachová

Boj o dědictví

Dva bratři Petr a Pavel. Vyrostli ve stejné rodině, dostalo se jim stejných podmínek, stejného vychování, ale...

24.3.2017 v 6:54 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 401 | Diskuse

Petr Nevěčný

Jsem osoba ducha chudého

Jistě. A rozumu kusého. Intelektu zpozdilého, vzdělání nevalného. Politicky nekorektní sexistický bílý heterosexuál. Typické šovinistické prase, které si občas dovolí dámě přidržet otevřené dveře, aby ji nepráskly do obličeje.

24.3.2017 v 1:33 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 313 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1450

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.