Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prostě poděs

18. 11. 2014 8:45:38
Dřepím na schodech a skládám do dlaně barevné spadané listy, které mi jako vzácné poklady nosí holčička. „Maminko, bude padat sníh?“ „Sníh?“ zvednu k ní překvapeně oči. Zvláštní kolik vzpomínek a emocí dokáže takové malé slůvko náhle vyvolat.

„Tak, bude padat sníh?“ opakuje Ani svou otázku a vytrhne mě tím z mých myšlenek.

Povzdychnu si: „To víš, že bude padat sníh. Proč se ptáš?“

„Aby nám v tom stanu nebyla zima.“

„V jakém stanu?“ znejistím, co to tu mou cácorku zase napadlo.

„No, v tom stanu. Jak půjdeme do cirkusu.“

„Jó, do cirkusu.“ je mi to už jasné. „Neboj se, Aničko. Než půjdeme do cirkusu, tak sníh určitě ještě nenapadne. A i kdyby ano, tak ten stan je veliký a vytápěný. Zima nám nebude.“ „Nebo – tedy alespoň v to doufám.“ Pomyslela jsem si již jen v duchu.

„Jasně, cirkus. Musím to naplánovat a vyrazit tam s ní.“ Přemítám a živě se mi vybavuje, jak mi telefonuje kamarádka, že má pro Ani a doprovod volňásky k Berouskům. Chtěla jsem se jí zeptat, kdy tam tedy s tou naší holčičkou vyrazí, ale než jsem stačila svůj dotaz vznést, uzemnila mě Kája: „Na mě zapomeň. Já jsem se v dětství cirkusů doslova přebažila – takže si rozhodněte doma, kdo s ní půjde.“

Pokrčila jsem rameny ve stylu Forresta Gumpa. „Tak jo.“

„Kája má volňásky pro Ani a doprovod, do cirkusu.“ říkám u večeře manželovi.

„A kdy s ní jde?“ zeptá se automaticky.

„Nejde. Prý má z dětství cirkusů dost, takže si s malou máme jít my. Půjdeš?“

Manžel na okamžik přestane žvýkat a upře na mě oči – troufla bych si říci, že téměř zděšeně. V tom okamžiku se mi vybaví, kam jsem ho během posledních 14 dnů všude táhla – Loutkové divadlo s Ani, kamarádova vernisáž fotografií, monodrama Koba přednášené nepřekonatelným Vládíkem T. Gottwaldem ( Mimochodem - všem VŘELE doporučuji), další loutkové divadlo s Ani (Ale když v té pohádce drak plival opravdový oheň – to přeci musela Aninka vidět.), pak ještě divadelní představení Evžen Oněgin a nějaká ta návštěva přátel...

Hm, nemá to se mnou, chudák, zrovna jednoduché. Je mi jasné, že společenského a kulturního života má v této chvíli doslova plné kecky. Tak půjdu já.

Takže – cirkus. No, jó – cirkus... Aninka se těší a bude to s ní určitě fajn. Jenže kdy? Mám teď odehrát představení v divadle, pak je ten křest CD, zkouška v divadle, další přednášky v kurzu, jsme domluvení s přáteli na Šipky, Country bál, Večer poezie ve Vraném, premiéra ve spřáteleném divadle a oslava jeho 85. výročí založení (účast žádoucí, jak mi bylo sděleno), lekce angličtiny a nyní můj nejnovější úlet – milovaná francouzština, do které jsem se pustila po letech... Pak samozřejmě děti, práce, běhání, pes (jenž vyžaduje pořádně protáhnout – tzn. procházka dlouhá minimálně 5km), také Robinova třídní schůzka (deprese se na mě již doslova třese)... další představení v divadle (kde Aninka určitě též nebude chtít chybět)...

Hm, odporně akční, vytanou mi na mysli slova pronesená před časem na mou adresu. A také se mi vybaví moje maminka: „Ty jsi prostě poděs. Já se tomu Tomášovi divím, že to s tebou vydrží.“

No, mami. Abych pravdu řekla, tak já kolikrát taky... Ale on vždy pokrčí rameny: „Alespoň není nuda.“

Takže, Aničko, cirkus bude! A věř mi, že dříve než napadne sníh. Tedy - alespoň doufám, že mě počasí nepřekvapí, než stihnu designově připravit ty vánoční balíčky do práce, zajistit si ten kurz účetnictví, zaběhnout konečně odnést to vyřazené oblečení do Sue Ryder(u)...

Autor: Helena Skočová | úterý 18.11.2014 8:45 | karma článku: 9.14 | přečteno: 640x

Další články blogera

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 388 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 331 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 374 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 529 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.46 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.