Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prostě poděs

18. 11. 2014 8:45:38
Dřepím na schodech a skládám do dlaně barevné spadané listy, které mi jako vzácné poklady nosí holčička. „Maminko, bude padat sníh?“ „Sníh?“ zvednu k ní překvapeně oči. Zvláštní kolik vzpomínek a emocí dokáže takové malé slůvko náhle vyvolat.

„Tak, bude padat sníh?“ opakuje Ani svou otázku a vytrhne mě tím z mých myšlenek.

Povzdychnu si: „To víš, že bude padat sníh. Proč se ptáš?“

„Aby nám v tom stanu nebyla zima.“

„V jakém stanu?“ znejistím, co to tu mou cácorku zase napadlo.

„No, v tom stanu. Jak půjdeme do cirkusu.“

„Jó, do cirkusu.“ je mi to už jasné. „Neboj se, Aničko. Než půjdeme do cirkusu, tak sníh určitě ještě nenapadne. A i kdyby ano, tak ten stan je veliký a vytápěný. Zima nám nebude.“ „Nebo – tedy alespoň v to doufám.“ Pomyslela jsem si již jen v duchu.

„Jasně, cirkus. Musím to naplánovat a vyrazit tam s ní.“ Přemítám a živě se mi vybavuje, jak mi telefonuje kamarádka, že má pro Ani a doprovod volňásky k Berouskům. Chtěla jsem se jí zeptat, kdy tam tedy s tou naší holčičkou vyrazí, ale než jsem stačila svůj dotaz vznést, uzemnila mě Kája: „Na mě zapomeň. Já jsem se v dětství cirkusů doslova přebažila – takže si rozhodněte doma, kdo s ní půjde.“

Pokrčila jsem rameny ve stylu Forresta Gumpa. „Tak jo.“

„Kája má volňásky pro Ani a doprovod, do cirkusu.“ říkám u večeře manželovi.

„A kdy s ní jde?“ zeptá se automaticky.

„Nejde. Prý má z dětství cirkusů dost, takže si s malou máme jít my. Půjdeš?“

Manžel na okamžik přestane žvýkat a upře na mě oči – troufla bych si říci, že téměř zděšeně. V tom okamžiku se mi vybaví, kam jsem ho během posledních 14 dnů všude táhla – Loutkové divadlo s Ani, kamarádova vernisáž fotografií, monodrama Koba přednášené nepřekonatelným Vládíkem T. Gottwaldem ( Mimochodem - všem VŘELE doporučuji), další loutkové divadlo s Ani (Ale když v té pohádce drak plival opravdový oheň – to přeci musela Aninka vidět.), pak ještě divadelní představení Evžen Oněgin a nějaká ta návštěva přátel...

Hm, nemá to se mnou, chudák, zrovna jednoduché. Je mi jasné, že společenského a kulturního života má v této chvíli doslova plné kecky. Tak půjdu já.

Takže – cirkus. No, jó – cirkus... Aninka se těší a bude to s ní určitě fajn. Jenže kdy? Mám teď odehrát představení v divadle, pak je ten křest CD, zkouška v divadle, další přednášky v kurzu, jsme domluvení s přáteli na Šipky, Country bál, Večer poezie ve Vraném, premiéra ve spřáteleném divadle a oslava jeho 85. výročí založení (účast žádoucí, jak mi bylo sděleno), lekce angličtiny a nyní můj nejnovější úlet – milovaná francouzština, do které jsem se pustila po letech... Pak samozřejmě děti, práce, běhání, pes (jenž vyžaduje pořádně protáhnout – tzn. procházka dlouhá minimálně 5km), také Robinova třídní schůzka (deprese se na mě již doslova třese)... další představení v divadle (kde Aninka určitě též nebude chtít chybět)...

Hm, odporně akční, vytanou mi na mysli slova pronesená před časem na mou adresu. A také se mi vybaví moje maminka: „Ty jsi prostě poděs. Já se tomu Tomášovi divím, že to s tebou vydrží.“

No, mami. Abych pravdu řekla, tak já kolikrát taky... Ale on vždy pokrčí rameny: „Alespoň není nuda.“

Takže, Aničko, cirkus bude! A věř mi, že dříve než napadne sníh. Tedy - alespoň doufám, že mě počasí nepřekvapí, než stihnu designově připravit ty vánoční balíčky do práce, zajistit si ten kurz účetnictví, zaběhnout konečně odnést to vyřazené oblečení do Sue Ryder(u)...

Autor: Helena Skočová | úterý 18.11.2014 8:45 | karma článku: 9.14 | přečteno: 639x

Další články blogera

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 11.55 | Přečteno: 299 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 356 | Diskuse

Helena Skočová

Sakra, zase ty záda!

Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.

21.9.2016 v 12:45 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 585 | Diskuse

Helena Skočová

Potřebuji… životně nutně

„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.

2.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 26.73 | Přečteno: 2477 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Roman Tvrzník

Jak moc hrdí máme být? Novináři nám to neřekli

Češi na sebe mohou být oprávněně hrdí. Každoročně to zdůrazňují kolektivní systémy, které se zabývají sběrem a recyklací elektroodpadu. Jenže nikdo z oprávněně hrdých Čechů vlastně neví, kolik spotřebičů přesně pomohl vysbírat.

24.3.2017 v 8:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Vlk

Můj ňaderný coming out.

Po přečtení toho zdrcujícího článku na Idnesu o nebohém medvídkovi mývalovi, závislém na ženských ňadrech, jsem se musel nad sebou zamyslet. Ostatně jako Vlk jsem taky šelma psovitá, takže bych to mohl mít taky.

24.3.2017 v 8:11 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 180 | Diskuse

Ladislava N. Rea

Kde je čertův sloup?

Protože si oblíbil Prahu jako ona a zvláště pak její historická a tajemná místa, darovala mu několik knih pražských pověstí.

24.3.2017 v 7:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |

Helena Vlachová

Boj o dědictví

Dva bratři Petr a Pavel. Vyrostli ve stejné rodině, dostalo se jim stejných podmínek, stejného vychování, ale...

24.3.2017 v 6:54 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 388 | Diskuse

Petr Nevěčný

Jsem osoba ducha chudého

Jistě. A rozumu kusého. Intelektu zpozdilého, vzdělání nevalného. Politicky nekorektní sexistický bílý heterosexuál. Typické šovinistické prase, které si občas dovolí dámě přidržet otevřené dveře, aby ji nepráskly do obličeje.

24.3.2017 v 1:33 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 309 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1450

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.