Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hoří, má panenko

8. 01. 2015 8:31:42
Tak tady zase máme plesovou sezónu. Nejsem zrovna nadšený zastánce tohoto druhu zábavy, ale možná se to letos změní a znovu tomu přijdu na chuť... Kdo ví? :)

Jako mladá holka jsem plesy milovala. Vždy jsem se na ně těšila. Alespoň na chvíli jsem mohla být tou princeznou v dlouhých šatech, krásně učesaná, nalíčená. A ještě se přitom výborně pobavit s přáteli.

A pak se to nějak změnilo.

Před pár lety jsem v tuto dobu obrážela nespočet plesových zábav. Jenže už ne proto, že bych po prostředí roztančených sálů tolik toužila, ale z pracovních důvodů. Buď jsem zajišťovala část programu, nebo jsem zkrátka musela jen reprezentovat.

Byly to plesy politických stran, velkých firem, různých komor atd. I na vyhlášený Ples v Opeře došlo...

Exklusivní róby byly pro mě v té době nutností. Lodičky na jehlových podpatcích a různé kabelky povinnou výbavou. A bylo úplně jedno, jestli se mi zrovna „plesat“ chtělo nebo ne. Než jsem vešla do sálu, bylo mi vždy kladeno na srdce: „Buď okouzlující.“

A tak jsem s profesionálním úsměvem proplouvala mezi hosty, mile společensky konverzovala, třepala si rukou se známými i neznámými lidmi, utužovala stávající kontakty a tvořila nové... Zkrátka taková ta „pravá plesová zábava“.

Jak ráda jsem tehdy vzpomínala na Country bály pořádané mou švagrovou a jejím spolkem ještě kdysi dávno na Moravě. Jaká báječná zábava tam vždy byla, jak jsem se snažila s místními profíky tančit čtverylku, jak jsem se skutečně „plesově“ bavila a smála...

Asi proto není divu, že když tyto pracovní povinnosti pominuly, účastnit se jakéhokoliv plesu – i soukromě - mě již nijak nelákalo. A tak jsem se úspěšně těmto radovánkám vyhýbala.

Jenže... Už několik let jezdíváme na chaloupku do jedné úžasné malinké vesničky v Západních Čechách. Je opravdu malinkatá. Má asi 150 stálých obyvatel – a ti nás, tak nějak, adoptovali. Nejme pro ně jenom „lufťáci“. Jsme jejich. Naše malá Anička si zabrala naše sousedy za svou babičku a dědu a oni ji za svou vnučku a nás za své „třetí mladé“ (mají dceru a syna o trošku starší než jsme my).

Pro zdejší usedlíky jsem Hela Žákovic – po původní majitelce chaloupky – babičce Žákové, kterou tady měli velice rádi a s jejímž vnukem, dnes již starším pánem, občas sedáváme v místní hospůdce – tedy pardon – v Hasičském klubu. (U nás ve vesničce je to Hasičský klub, ve vedlejší vesničce to byl Sousedský klub. Dělali jsme si legraci, že v těchto místech zkrátka bují klubová zábava.) Nepojmenovali si mě po pražácích, kteří od babičky Žákové chaloupku koupili a byli zde také všude známí...

A jako na každé správné vesnici i zde aktivně fungují DOBROVOLNÍ HASIČI. Pořádají místní společenské akce a zábavy – dětské dny, fotbalová utkání, různé zájezdy, účastní se hasičských soutěží a získané trofeje mají hrdě vystaveny ve výše zmiňovaném Hasičském klubu.

A organizují i místní Hasičský ples.

Na Nový rok jsme si telefonovali se sousedy (adoptivními prarodiči naší Aninky), abychom si popřáli a pak jen tak mimochodem prohodil Vašík: „Už jste tu dlouho nebyli. V lednu pořádají hasiči ples. Nechcete přijet? Já bych vám v chaloupce zatopil, abyste přijeli už do tepla...“

První asociace, která mi vytanula na mysli bylo: Hoří, má panenko. A pak jsem se chtěla zdvořile omluvit, že na plesy nechodíme.

Jenže, Vašík pokračoval. „Víš, ona to není žádná hogo fogo akce. Prostě, hlavně žádnou večerní róbu.“

A to už mě zaujalo. Žádné hogo fogo, žádná róba... to zní zajímavě. Poslouchala jsem dál.

„Bude to v sousední vesnici. Víš, že u nás ten sál ve staré hospodě nefunguje, ale bude vypraven autobus, který nás odveze tam i potom zpátky – i když je to jen tři kilometry. A bývá to tam docela fajn. Takový vesnický ples. Tak nechcete přijet?“

Vesnický ples. Žádné nucené společenské plky s lidmi, se kterými vůbec mluvit nechci, jejich hraní si na honoraci, přetvářka, faleš... Najednou mi znovu slovo „ples“ znělo tak nějak hezky.

Vyprávěla jsem o tom později přátelům, když jsme se klouzali na zledovatělých chodnících na novoroční procházce. A výsledek? Ani nevím po kolika letech s nimi půjdeme letos na ples. Vesnický Hasičský ples. A já se na to vážně těším.

Takže plesové sezóně 2015 a plesání všeobecně ZDAR! A skvělou zábavu všem.

Autor: Helena Skočová | čtvrtek 8.1.2015 8:31 | karma článku: 9.15 | přečteno: 648x

Další články blogera

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 11.55 | Přečteno: 299 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 356 | Diskuse

Helena Skočová

Sakra, zase ty záda!

Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.

21.9.2016 v 12:45 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 585 | Diskuse

Helena Skočová

Potřebuji… životně nutně

„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.

2.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 26.73 | Přečteno: 2477 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Roman Tvrzník

Jak moc hrdí máme být? Novináři nám to neřekli

Češi na sebe mohou být oprávněně hrdí. Každoročně to zdůrazňují kolektivní systémy, které se zabývají sběrem a recyklací elektroodpadu. Jenže nikdo z oprávněně hrdých Čechů vlastně neví, kolik spotřebičů přesně pomohl vysbírat.

24.3.2017 v 8:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Vlk

Můj ňaderný coming out.

Po přečtení toho zdrcujícího článku na Idnesu o nebohém medvídkovi mývalovi, závislém na ženských ňadrech, jsem se musel nad sebou zamyslet. Ostatně jako Vlk jsem taky šelma psovitá, takže bych to mohl mít taky.

24.3.2017 v 8:11 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 180 | Diskuse

Ladislava N. Rea

Kde je čertův sloup?

Protože si oblíbil Prahu jako ona a zvláště pak její historická a tajemná místa, darovala mu několik knih pražských pověstí.

24.3.2017 v 7:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |

Helena Vlachová

Boj o dědictví

Dva bratři Petr a Pavel. Vyrostli ve stejné rodině, dostalo se jim stejných podmínek, stejného vychování, ale...

24.3.2017 v 6:54 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 388 | Diskuse

Petr Nevěčný

Jsem osoba ducha chudého

Jistě. A rozumu kusého. Intelektu zpozdilého, vzdělání nevalného. Politicky nekorektní sexistický bílý heterosexuál. Typické šovinistické prase, které si občas dovolí dámě přidržet otevřené dveře, aby ji nepráskly do obličeje.

24.3.2017 v 1:33 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 309 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1450

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.