Trapasy aneb vše nevysvětlíš II.
Naše malá Anička dokáže být expert na tyto nepředpokládané a nečekané situace. A i ona, stejně jako starší syn, si pro ně jaksi oblíbila MHD.
Zrovna nedávno jsme spolu jely autobusem domů. Posadila jsem holčičku na takové to sklapovací sedadlo a stála vedle ní. Autobus přijížděl na zastávku, kde mezi dalšími lidmi čekal i dost - ale opravdu dost - objemný pán. Vím, že nastoupil do autobusu, ale nijak více jsem si ho nevšímala. Holčička však ano.
Na příští zastávce jsme měly vystupovat a jelikož je to zastávka na znamení, potřebovala jsem zmáčknout čudlík, aby nám pan řidič zastavil.
Sehnula jsem se k Aničce, řekla jí ať sedí, že já jen zmáčknu knoflík a hned jsem zpátky. Udělala jsem asi tři kroky, zmáčkla tlačítko, otočila se – a holčička stála za mnou a něco mi horlivě povídala.
Jenže náš autobus se právě blížil k dost prudké zatáčce, takže mě v ten moment zajímalo, abych honem popadla holčičku, posadila ji zpět na sedadlo, udržela přitom rovnováhu, neupustila tašku atd. Nevěnovala jsem tedy pozornost, co mi to ta moje cácorka zrovna povídá. Velká chyba.
Musela mi to tedy zopakovat a to ještě více nahlas, abych ji tentokrát pořádně slyšela. A tak se ztichlým autobusem nesl její jasný hlásek: „Maminko, ten pán je ale opravdu nějak moc MOC tlustý.“
Až s odstupem se mi vybavovaly kradmé pohledy a záškuby koutků úst lidí kolem, když jsem se snažila v té zatáčce holčičku posadit zpět na sedadlo - za jejího neustálého brebentění.
Naštěstí už autobus mířil k zastávce, takže jsem si tento trapas nemusela vychutnat až dokonce za zvědavého pokukování spolucestujících.
Další Aninčina příhoda, kterou mi připravila – jak to říci - „nečekanou situaci“, také začala v autobuse, ale její dohra proběhla až o několik dní později u nás na zahradě.
Jak jsem psala v jednom starším článku, Anička má za kamarádku maličkou vílu, která se jmenuje Minka Anka.
Jednou v létě si nás takhle Minka Anka našla v metru a pak s námi cestovala autobusem, do kterého ovšem nestihla včas nastoupit, protože se zdržela na trávníku u kytiček. No, bylo to docela drama. Musela potom letět hrozně rychle, aby náš autobus dohnala a protáhnout se za námi dovnitř otevřeným okýnkem. Aninka tehdy s ulehčením prohlásila: „Ještě, že je tak malinká a vlezla se do něj.“ (Toto vše znám pouze z popisu Ani. Bohužel, já stále Minku Anku nevídám…)
Za pár dnů po této příhodě k nám přišla na návštěvu jedna moje kamarádka.
„Hele, ještě má tu svoji vílu?“ zeptala se mě, když jsme postávaly na zahradě a sledovaly holčičku, jak si hraje.
„Jasně, že má. Zrovna nedávno jsme s ní zažily naprosto dramatickou situaci.“ řekla jsem a zavolala Aničku k nám, aby to tetě popsala sama.
„Aničko, řekni tetě, co se nám stalo nedávno v autobuse.“
Ani nechápala, co by měla povídat.
„Jak jsme jely a někdo s námi nestihnul nastoupit…“ napovídala jsem jí – ovšem úplně špatně, protože holčička pořád nechápala. Nedivím se.
„No, Aninko… Kdo k nám lítá?“ snažila jsem se stále.
Andulka na mě upřela ten svůj bezelstný pohled a vyhrkla: „Strejda?“
Tentokrát jsem pro změnu na ni nechápavě vykulila oči já. „Cože? Strejda? Jakej?“
Cácorka se na mě jen usmála, pokrčila ramínky a odběhla.
Se stále absolutně nechápavým pohledem, jakého strejdu Ani myslela, jsem se otočila na kamarádku. A když jsem ji uviděla, jak tam rozpačitě stojí a neví, jak má reagovat, vyprskla jsem smíchy.
„Hele, to se mi asi bude blbě vysvětlovat, že?“ řehtala jsem se na celé kolo.
„Některé věci nevysvětlíš…“ konstatovala a když viděla mou bezprostřední reakci, smála se už také.
Pravda, některé věci nevysvětlíš… Anička například dodnes nevysvětlila mně ani manželovi, jakého strejdu měla na mysli, že k nám lítá…
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu
V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou
Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!
Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?
Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…
...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Helena Skočová
3. To byl ale fičák
Bylo zvláštní zamykat za sebou vchodové dveře našeho bytu s vědomím, že JÁ je znovu odemknu až po několika měsících. (Tomík se vracel už za pár dní. Do Itálie nás jen odvážel.)
Helena Skočová
2. Ty vole, co jsem to provedla!
Píšu si deník. Už měsíc. Že to není žádná ohromující zpráva? Ne, není. To s vámi souhlasím. Ale důvod, PROČ jsem si ho začala psát, ten už docela zajímavý je. Tedy - aspoň pro někoho. :)
Helena Skočová
1. Krize nebo dobrodružství?
Záleží na situaci. Jistě. U mě, tedy v tom posledním případě, byla nejprve krize a pak následovalo dobrodružství, ve kterém proběhla a stále v různých intervalech probíhá celá série větších či menších krizí.
Helena Skočová
Co mi koronakrize dala a vzala
Svět se pomalu začíná vracet do normálu – i když ten „normál“ teď bude asi dost jiný než byl před pár měsíci. Jen před pár měsíci, kdy si nejspíš málokdo dokázal představit, že by se něco podobného mohlo stát...
Helena Skočová
Halloween, Dušičky a nebo Samhain?
Určitě jste sami zaznamenali, že v obchodech se to již od konce září začíná hemžit čokoládovýma figurkami Mikulášů, čertů, andělů. Vánočními stromky a ozdobami...
Helena Skočová
Věk? To je jen číslo
Víte, já svůj věk nějak moc neřeším. Je to pro mě zkrátka jen údaj v občance. A často dokonce ani nevím, kolik mi to vlastně je.
Helena Skočová
Taková malá domácí skorovražda…
Vražda? Ve fungující domácnosti? Že k něčemu takovému nemůže dojít? Ale může... a jak snadno. Nevěříte? Já jsem si zrovna nedávno na jednu takovou příhodu vzpomněla...
Helena Skočová
Vánoce, Vánoce přicházejí…
... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.
Helena Skočová
„To je tedy spravedlnost…“
...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.
Helena Skočová
Poprvé
Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.
Helena Skočová
Mateřská – to je fuška
Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.
Helena Skočová
Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední
Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc.
Helena Skočová
Co rok a život dal
Konec starého a začátek nového roku je období kdy většina lidí bilancuje, co se jim v tom starém roce povedlo, nepovedlo, co stihli nebo naopak. Zkrátka, jaký ten rok byl.
Helena Skočová
Jinej stav je jinej stav
Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...
Helena Skočová
Prosím vás, kde to jsme?
Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Seznam rubrik
- Dobrodružství v Itálii
- Ze života
- Já běhám, a ty?
- K čemu mám co říci
- Náš život s Johnym
- Pohádky pro Aničku