Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Potřebuji… životně nutně

2. 03. 2016 8:30:00
„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.

Holčička stojí vedle mě a trpělivě mi opakuje: „Potřebuji, abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni. Jenom já ne.“

A je to tady – období – „Potřebuji, už to mají všichni“, bleskne mi hlavou. To docela brzy. Počítám měsíce, kdy holčička začala chodit do školky.

„Maminko, koupíš mi, prosím tě, ty klapky na uši? Opravdu je potřebuji.“

„Ju, když byl Bobeš malý, tak ještě dodával – Potřebuji to životně nutně.“ přemítám v duchu a vidím před sebou malého klučinu, jak se přiřítil ze školky/školy a chrlil na mě:

„Mami, fakt potřebuji to auto na dálkové ovládání, letadlo na dálkové ovládání, bemblejd, lego, vygumovatelnou propisku, ...vždyť ve školce/škole už to mají všichni...“

Jedno z posledních jeho toužebných přání tohoto „potřebovacího“ období byly, mám dojem, hílísky.“ (vysvětlivky: hílísky = boty, kterým se do podrážky dalo nastrčit kolečko. Takový nějaký kříženec mezi botami a kolečkovými bruslemi)

„Mami, ale já je fakt potřebuji. Životně nutně. U nás ve škole už je mají všichni.“

Později jsem zjistila, že všichni jsou dva. Jelikož jsme se však zrovna přestěhovali a chlapeček naprosto změnil svůj životní prostor, školu i kamarády, ustoupila jsem a hílísky sehnala. Samozřejmě ty „origoš a ne nějaké šunty“, jak prohlásil synáček.

Pravda, bylo zábavné ho pozorovat, jak si do podrážek nastrčil kolečka a na Václaváku umně kličkoval mezi turisty.

Nechci být škodolibá, ale ještě zábavnější bylo, sledovat ho, když si neuvědomil, že má obuty normální boty a ze zvyku se chtěl sklouznout...

Ale copak já jsem snad byla jiná? Dodnes si pamatuji, jak jsem škemrala: „Mami, ale já fakt potřebuji ty džíny. Vždyť ve škole už je mají všichni.“

Jenže co naplat, v době kdy jsem si džíny tak toužebně přála, byly nedostatkovým zbožím i v normálních velikostech a ne tak sehnat je na malé, nohaté vyžle.

„Mami, holky ve škole už všechny mají džísku. Jenom já ne.“ přednášela jsem svou další velkou tužbu. A protože koupit džíny v mé velikosti byl nesplnitelný sen, mamince se mě zželelo a vyrazily jsme spolu na nakup.

Vrátily jsme se s džínovou bundou. Byla to ta úplně nejmenší, jakou v nabídce obchodů s oblečením (a že těch tehdy opravdu moc nebylo) měli. A přestože to byla ta nejmenší, byla minimálně o tři až čtyři čísla větší, než jakou jsem potřebovala.

Ale já jsem byla šťastná. Co na tom, že rukávy jsem měla natřikrát ohrnuté a i když jsem si pod ní vzala ten nejtlustší svetr, pořád na mně značně a viditelně plandala.

„No, alespoň ti déle vydrží.“ konstatovala tehdy maminka.

A vlastně měla pravdu. Dodnes mám tu svou první džísku schovanou ve skříni... a plandá na mně stále...

„Maminko, tak koupíš mi, prosím tě, ty teplé klapky na uši? Vážně je potřebuji.“ vytrhla mě z myšlenek holčička.

Vzala jsem si ji na klín: „A Aničko, to jsou takové ty klapky místo čepice, aby tě nestudily uši?“

„Ano.“ přitakala holčička způsobně.

„Ale ty jsi teď dostala tu novou, krásnou, chlupatou čepici.“

„Tu růžovou?“ ujišťovala se cácorka.

„Přesně tu. Takže teď nepotřebuješ kupovat další věci na ouška.“

Holčička se zamračila.

„Navíc, za chvíli už bude jaro a nebudeš potřebovat ani teplé čepice ani klapky, protože venku bude teplo. A kdoví, co bude moderní na podzim, až se zase ochladí. Třeba se už ty klapky vůbec nosit nebudou. Třeba budou moderní nějaké teplé čelenky.“

„Hm..“ zamyslela se holčička. „Tak tedy počkáme do podzimu.“ uznala rozumnost mých argumentů, seskočila mi z klína a utíkala zkontrolovat své umělohmotné poníky, jestli se náhodou nevzbudili.

„Tak, tentokrát jsem tu životní nutnost a potřebnost zvládla holčičce vysvětlit.“ oddychla jsem si.

„Maminkoooo!“ ozvalo se náhle z dětského pokoje. „Ti mojí poníci, ale opravdu potřebují ten nový domeček. Jůlinka už ho má pro svoje poníky, i Jasmínka...“

Autor: Helena Skočová | středa 2.3.2016 8:30 | karma článku: 26.73 | přečteno: 2480x

Další články blogera

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 311 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 359 | Diskuse

Helena Skočová

Sakra, zase ty záda!

Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.

21.9.2016 v 12:45 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 586 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skok po hlavě do neznáma

Ve zlomovém životním období, v jeden den dostala šanci všechno špatné a bolavé změnit a možná i napravit. Když se po hlavě vrhla ze své životní skály, varovala ji spousta lidí, že to nemůže dokázat. Tak stejně skočila.

29.4.2017 v 20:52 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 138 | Diskuse

Robert Huneš

Obchod s lidskými orgány (Blíž, než si myslíme)

Člověk na prodej. Jeho orgány jako náhradní díly pro druhého, který dobře zaplatí. I proti jeho vůli. Ne, není to sci-fi.

29.4.2017 v 18:43 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 620 | Diskuse

Monika Pilloni

Stovky nových migrantů na palubě lodě Aquarius

V pátek 28.04.2017 ráno naložila na palubu neziskovka SOS Mediterranee na svoji loď Aquarius (na palubě spolupracují Lékaři bez hranic) celkem 187 migranů. Na akci spolupracovala loď Sea Eye a Iuventa. Tyto 3 NNO jsou Německé

29.4.2017 v 17:29 | Karma článku: 34.56 | Přečteno: 1178 | Diskuse

Helena Vlachová

Retro májová

Oslavy 1. máje v komunistickém Československu. Jak jsem tento den vnímala jako dítě, jako studentka SŠ a VŠ, jako zaměstnanec

29.4.2017 v 6:40 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 347 | Diskuse

Milan Radek

Umělé oplodňování i plodných bude mít stejný výsledek jako ten u dětí z

z černošských ghett. Přes 70% se jich tam rodí svobodným matkám které získávaji takto podporu. Ale role otce je bohužel důležitá, a tak chlapci hledají otcovskou autoritu a nacházejí jí v gangách. Ne každý je tak silný aby odolal

29.4.2017 v 1:07 | Karma článku: 34.90 | Přečteno: 1027 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1452

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.