Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Potřebuji… životně nutně

2. 03. 2016 8:30:00
„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.

Holčička stojí vedle mě a trpělivě mi opakuje: „Potřebuji, abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni. Jenom já ne.“

A je to tady – období – „Potřebuji, už to mají všichni“, bleskne mi hlavou. To docela brzy. Počítám měsíce, kdy holčička začala chodit do školky.

„Maminko, koupíš mi, prosím tě, ty klapky na uši? Opravdu je potřebuji.“

„Ju, když byl Bobeš malý, tak ještě dodával – Potřebuji to životně nutně.“ přemítám v duchu a vidím před sebou malého klučinu, jak se přiřítil ze školky/školy a chrlil na mě:

„Mami, fakt potřebuji to auto na dálkové ovládání, letadlo na dálkové ovládání, bemblejd, lego, vygumovatelnou propisku, ...vždyť ve školce/škole už to mají všichni...“

Jedno z posledních jeho toužebných přání tohoto „potřebovacího“ období byly, mám dojem, hílísky.“ (vysvětlivky: hílísky = boty, kterým se do podrážky dalo nastrčit kolečko. Takový nějaký kříženec mezi botami a kolečkovými bruslemi)

„Mami, ale já je fakt potřebuji. Životně nutně. U nás ve škole už je mají všichni.“

Později jsem zjistila, že všichni jsou dva. Jelikož jsme se však zrovna přestěhovali a chlapeček naprosto změnil svůj životní prostor, školu i kamarády, ustoupila jsem a hílísky sehnala. Samozřejmě ty „origoš a ne nějaké šunty“, jak prohlásil synáček.

Pravda, bylo zábavné ho pozorovat, jak si do podrážek nastrčil kolečka a na Václaváku umně kličkoval mezi turisty.

Nechci být škodolibá, ale ještě zábavnější bylo, sledovat ho, když si neuvědomil, že má obuty normální boty a ze zvyku se chtěl sklouznout...

Ale copak já jsem snad byla jiná? Dodnes si pamatuji, jak jsem škemrala: „Mami, ale já fakt potřebuji ty džíny. Vždyť ve škole už je mají všichni.“

Jenže co naplat, v době kdy jsem si džíny tak toužebně přála, byly nedostatkovým zbožím i v normálních velikostech a ne tak sehnat je na malé, nohaté vyžle.

„Mami, holky ve škole už všechny mají džísku. Jenom já ne.“ přednášela jsem svou další velkou tužbu. A protože koupit džíny v mé velikosti byl nesplnitelný sen, mamince se mě zželelo a vyrazily jsme spolu na nakup.

Vrátily jsme se s džínovou bundou. Byla to ta úplně nejmenší, jakou v nabídce obchodů s oblečením (a že těch tehdy opravdu moc nebylo) měli. A přestože to byla ta nejmenší, byla minimálně o tři až čtyři čísla větší, než jakou jsem potřebovala.

Ale já jsem byla šťastná. Co na tom, že rukávy jsem měla natřikrát ohrnuté a i když jsem si pod ní vzala ten nejtlustší svetr, pořád na mně značně a viditelně plandala.

„No, alespoň ti déle vydrží.“ konstatovala tehdy maminka.

A vlastně měla pravdu. Dodnes mám tu svou první džísku schovanou ve skříni... a plandá na mně stále...

„Maminko, tak koupíš mi, prosím tě, ty teplé klapky na uši? Vážně je potřebuji.“ vytrhla mě z myšlenek holčička.

Vzala jsem si ji na klín: „A Aničko, to jsou takové ty klapky místo čepice, aby tě nestudily uši?“

„Ano.“ přitakala holčička způsobně.

„Ale ty jsi teď dostala tu novou, krásnou, chlupatou čepici.“

„Tu růžovou?“ ujišťovala se cácorka.

„Přesně tu. Takže teď nepotřebuješ kupovat další věci na ouška.“

Holčička se zamračila.

„Navíc, za chvíli už bude jaro a nebudeš potřebovat ani teplé čepice ani klapky, protože venku bude teplo. A kdoví, co bude moderní na podzim, až se zase ochladí. Třeba se už ty klapky vůbec nosit nebudou. Třeba budou moderní nějaké teplé čelenky.“

„Hm..“ zamyslela se holčička. „Tak tedy počkáme do podzimu.“ uznala rozumnost mých argumentů, seskočila mi z klína a utíkala zkontrolovat své umělohmotné poníky, jestli se náhodou nevzbudili.

„Tak, tentokrát jsem tu životní nutnost a potřebnost zvládla holčičce vysvětlit.“ oddychla jsem si.

„Maminkoooo!“ ozvalo se náhle z dětského pokoje. „Ti mojí poníci, ale opravdu potřebují ten nový domeček. Jůlinka už ho má pro svoje poníky, i Jasmínka...“

Autor: Helena Skočová | středa 2.3.2016 8:30 | karma článku: 26.73 | přečteno: 2486x

Další články blogera

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 388 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 331 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 374 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 529 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.46 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.