Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sakra, zase ty záda!

21. 09. 2016 12:45:54
Manžel se rozhodl, že zkrášlí zahradu před domem a to tak, že udělá nový chodníček a schůdky (na místo malého kopečku) vedoucí k jezírku. Je velice šikovný, o tom žádná... a každá pozitivní, kreativní aktivita se má podporovat.

Tento názor zastávám. Jenže...

„Proč nepočkáš na Robina, až přijde domu, aby ti pomohl s těmi kachlemi?“ zeptala jsem se ho, když jsem viděla, jak se tahá s těžkými, betonovými dlaždicemi lemovanými železem. (poznámka: Robin je náš již dospělý syn)

Podíval se na mě velmi výmluvným pohledem. Manžel není zrovna ukecánek, takže jeho mimiku, pohledy a gesta již umím rozklíčovat a můj mozek si je převede to verbální komunikace. Tentokrát říkal: „Nedělej ze mě dědka.“ A tahal se s kachlemi dál.

„Hm, jak myslíš.“ pokrčila jsem rameny. „Jen jsem zvědavá, co na to zítra budou povídat tvoje záda...“ načež jsem se otočila a šla vařit oběd.

A zatímco jsem vařila ten oběd, napadl mě naprosto skvělý nápad. Vymalujeme!! A konečně i přestěhujeme pokoje. Děti budou mít ten větší pokoj, z haly bude obývák s nádherným obrovským oknem do zahrady a vzadu bude ložnice. Bomba! Byla jsem na sebe nesmírně pyšná, jak jsem šikovná a jak jsem to vymyslela. A při obědě jsem to nadšeně sdělovala manželovi.

Chudák, vykulil oči a jen polknul. „A kdy, to, jako, budeš chtít provést?“ zeptal se obezřetně.

„Zítra začnu.“

Odpovědí mi byl opět výmluvný pohled, který můj mozek převedl ve slova podobná něčemu jako: „Proč já blázen jsem si nevzala Pištu Hufnágla...“

Druhý den ráno měl manžel poněkud problém vstát. Samozřejmě, že jeho záda protestovala proti vláčení těžkých dlaždic – a to dost vehementně.

„Miláčku, namažeš mi záda?“ zeptal se mě.

Polkla jsem poznámku – Já ti to říkala - a šla do koupelny pro Ortophyt – zázrak v podobě masážního gelu podle staré altajské receptury a namazala jím manželovi záda.

„Čím mě to dnes patláš?“

„Tím, co ti pomůže. Uvidíš.“

Opět pouze pohled – dekódovala jsem ho jako – No, když myslíš...

A zatímco šel manžel do práce, já jsem nezasedla k počítači, jako obvykle, účetnictví jsem odsunula a vrhla jsem se do naprosto jiné pracovní činnosti.

Stěhovala jsem nábytek z místnosti do místnost – kde se zrovna nejlépe vlezl, zakrývala ho, připravovala si malířské náčiní, abych zjistila co nám chybí a je potřeba dokoupit...

Když manžel přišel na oběd domů, nestačil se divit. Nic, ale opravdu nic nebylo na svém místě. Nábytek byl nahuštěn doprostřed místností a jelikož byl pod bílými plachtami, vytvářel zdání jakéhosi nesourodého sousoší.

„Hm, to jsem nevěděl, že mám tak silnou ženu, která si odstěhuje skříně, postele, police...“ pronesl vláčně.

„A proč bych to neodstěhovala? Jenom jsem to přešoupala.“ sdělila jsem mu.

„No, já jsem jen zvědav, co na to budou zítra říkat tvoje záda..“ pronesl, jakoby nic a šel pátrat do kuchyně po něčem k snědku.

„Moje záda, moje záda.“ mumlala jsem si pod nosem. „To říká ten pravý.“

Jenže...

Druhý den ráno jsem měla jaksi problém vstát z postele... Záda, ty potvory zrádné protestovaly proti mé emancipované samostatnosti a to také dost vehementně.

„Miláčku...já mám takový nápad.“ pronesla jsem jakoby nic.

Manžel se na mě podíval s čitelným zděšením v očích, co mě zase napadlo.

„Budeš chtít měnit i okna?“

„Nééé, to nééé... ale, co kdybychom se teď...ehm... mazali navzájem. Ortophyt je v koupelně na poličce.“

Autor: Helena Skočová | středa 21.9.2016 12:45 | karma článku: 18.03 | přečteno: 598x

Další články blogera

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 472 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 388 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 331 | Diskuse

Helena Skočová

Nestííííhááám

Počítám minuty a plánuju – ještě musím dopsat tenhle text, poslat ho webmastrovi, vyřídit ty tři maily, telefon Mirce ohledně volných termínů a pak už mám nejvyšší čas vyrážet pro Aničku do školky.

21.11.2016 v 9:00 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 374 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 529 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.46 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.