Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano…

Na dovolené jsme vždy jezdili „po vlastní ose“. I do zahraničí. Nejsem "resortový" a "plážově válící" se typ. Když někam jedeme, toužím to tam poznávat, nasávat atmosféru, zvyklosti, jezdit a koukat. Takže tato forma dovolených mi naprosto vyhovuje. :)

Ovšem letos manžel prohlásil, že v rámci rozšiřování obzorů, by bylo fajn vyzkoušet i něco jiného – zahrát si na „opravdové turisty“. A tak jsme poprvé letěli na dovolenou přes cestovní kancelář.

Výběr naší cílové destinace padl na Turecko. Čtyřhvězdičkový hotel Elysium Elite, sliboval krásné pokoje s výhledy na moře (nebo bočními výhledy na moře), bazén s tobogánem, dětský bazén, bazén na plavání, plážový bar, pláž hned u hotelu, bohatý animační program a stravování formou all in. Prostě – ideální místo pro rodinnou dovolenou (letěli jsme s manželem a našimi malými dcerami).

Těšila jsem se, jak budeme z hotelu vyrážet na výlety do blízkého města Manavgat nebo kouzelného  Side. Jak budeme tuto zajímavou a rozmanitou zemi poznávat. Plánovali jsme, kam všude bychom se koukli - zkrátka - všichni jsme se těšili na naši dovolenou snů.

Když nás pak z autobusu vysadili před zastaralou, podivně omšelou budovou hotelu, myslela jsem, že se asi někdo někde spletl. Tohle, že je ten krásný čtyřhvězdičkový hotel z fotografií cestovní kanceláře???

Počítala jsem s posunutým tureckým standardem. A skutečně jsem nečekala červený koberec a liftboye ve slušivé uniformě, který s úsměvem a nadšením popadne naše kufry a odnese nám je do pokoje. Ovšem fakt, že si zavazadla do pokoje budeme muset vytáhnou pěšky po schodech, protože výtah k zdejšímu hotelovému vybavení prostě nepatří, nás přeci jen překvapil.

Nu což, my jsme byli i přesto v pohodě. Pokoj jsme vyfasovali hned v prvním patře. Horší situaci tam zažila další Češka, jak jsme se později dozvěděli. Ta totiž dostala pokoj až ve čtvrtém patře. Jelikož byla silnou astmatičkou, vytvořila pro ni, tato absence výtahu, dost zásadní problém. Domluvit se s personálem hotelu  na výměně jejího pokoje (s tím, že vysvětlovala, že to není z rozmaru, ale z nutnosti - vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu), bylo nemožné. Povedlo se to, až po rázném zásahu našeho delegáta. A do doby než přijel, byla uvězněna ve svém pokoji ve čtvrtém patře, kam se s vypětím všech sil vyškrábala. Jídlo jí mezi tím nosil její manžel…

Nejen hotel, ale ani náš pokoj nebyl jako ten krásný prostor z katalogových fotografií. Úzká nudle se starým, narychlo natřeným (a stejně již znovu oprýskaným) nábytkem, u kterého navíc – asi ve spěchu – zapomněli, po natření, opětovně přišroubovat úchytky na šuplíky a skříň, takže je nebylo možné otevřít. Potrhaná záclona, mrňavá koupelna se sprchovým koutem, u kterého nebyly žádné dveře ani závěs, takže voda po sprchování byla všude… a věčně protékající, špatně splachující záchod.

Ze slibovaného výhledu na moře se vyklubal výhled na hnusnou plechovou střechu recepce s odpadky, na kterou neustále kapala zkondenzovaná voda z klimatizací v pokojích nad námi. A pak – za střechou – následoval poněkud morbidní výhled na místní hřbitov.

Postele pro čtyři lidi vyřešili tak, že velké, klasické dvojlůžko rozdělili na dvě samostatné trošku širší postele (cca 120cm)… Naštěstí jsme drobnějších postav, takže jsme se na ně vlezli, ovšem o pohodlí se moc mluvit nedalo.

Když jsem pak, po příjezdu, šla na recepci, že bychom potřebovali ještě jeden polštář, protože jsme měli připraveny pouze tři, ale my jsme byli čtyři, nevyřešilo se nic. Recepční (jedna z mála, která tam uměla anglicky), nenápadně protočila oči, naťukala něco do mobilu – a to bylo vše. Polštáře jsme se nedočkali ani ten první večer, ani druhý den ráno, či dopoledne…ani odpoledne. Takže jsem si pak odchytila pokojskou z našeho patra, dala jí do ruky nějaké eura a horko těžko ji vysvětlila (mluvila pouze turecky) co chci. Výsledkem pak bylo, že jsme nejen dostali ten chybějící polštář, ale po celý týden jsme neměli problém s výměnou ručníků, jako ostatní hosté z Česka, s kterými jsme tam mluvili. (A mimochodem, i oni dávali personálu řádně spropitné, jak je zde zvykem…)

Zarážející je, že jsem si to vše musela zařídit SAMA. Že to nešlo automaticky přes hotelový servis, což by člověk u čtyřhvězdičkového hotelu očekával.

Objednané stravování all in, které jsme chtěli, abychom nemuseli hlídat časy kdy se podává jídlo a abychom - když např. vyrazíme na výlet – nemuseli mít starost, že se vrátíme později a holky pak budou mít hlad… Tak to jsme zde opravdu neměli. Z objednaného a hotelem avízovaného all in se vyklubala klasická plná penze. Navíc odpoledne – od 14 hod., kdy bylo ukončeno podávání oběda do 19 hod., kdy začalo podávání večeře, nebylo žádné jídlo k dispozici. (Navíc, pokud jste přišli na večeři hned v 19 hod. - nedostali jste se ke stolům. A pokud jste přišli např. v 19.45hod. již jste měli smůlu, protože personál již začínal uklízet - a téměř vše bylo snězené.)

A nejen že jsme si museli hlídat časy podávání jídla, ale také si doslova vybojovat stůl, u kterého se najíme. Byl jich tam totiž na počet hostů značný nedostatek. Běžná praxe tedy byla, že jsme chodili a nedůstojně hledali - a jakmile jsme zmerčili uvolněný stůl, okamžitě jsme k němu museli někoho posadit – tedy někoho - jednu z dcer, zatímco my s manželem a druhou dcerou, jsme šli ulovit něco k jídlu. Stůl byl často ještě neuklizen po předchozích strávnících – většinou ruských turistech, kterých tam bylo cca 90%. A řeknu vám, že ani zájezd německých osmdesátiletých důchodců (který jsem zažila) nedokáže v jídelně udělat takový nepořádek, jako tato neomalená  skupina lidí. Takže zasednout po nich ke stolu a najíst se tam, nebylo skutečně nic příjemného.

No, tedy najíst… Postupně jsme začali mít velké obavy cokoliv sníst a pořádně jsme vybírali, co by mohlo být nejméně závadné. Bylo to jako Ruská ruleta - jestli to někoho sejme nebo ne. A probiotika opravdu nezabírala... Největší nedostatkem tohoto hotelu, totiž bylo uchovávání připraveného jídla. To bylo zásadně vystaveno volně na stolech, nikoliv v chladících boxech. Takže ve víc jak 40 stupňových vedrech, která tam panovala, se vše velmi rychle kazilo a kyslo. Většina Čechů to samozřejmě odnesla značnými gastro problémy. Můj manžel, který rozhodně není ten typ muže umírajícího na rýmičku a když v Česku dostane virózu, je do dvou dnů fit, tam strávil 4 dny našeho pobytu (ze sedmi) v horečkách a křečích. Po návratu do ČR vyfasoval antibiotika a ještě ho čeká gastro vyšetření… Stejné zdravotní problémy tam postihly téměř všechny Čechy – i děti. Ale můj muž to tedy odnesl nejvíc. I naše pětiletá dcera byla jeden den nemocná. Naštěstí ji to nechytilo tak moc, jako manžela…Opravdu si nedokážu představit, co by to s jejím maličkým tělíčkem udělalo.

Takže z výletů, na které jsme se tolik těšili, nebylo nic. Stihli jsme pouze jeden… A zbytek času jsem (vystresovaná z manželova stavu) trávila s holčičkami u bazénů nebo na pláži (kde jsme si zase musely nejprve vybojovat a ulovit lehátka, kterých bylo málo a byla stará a z většiny polámaná) a běháním za manželem trpícím v pokoji. 

Ani čas u bazénů nebyl však nic idylického. V horním bazénu  jsme ze dna vylovili několik pěkně ošklivých a velkých skleněných střepů. Pití se tam totiž podává ve sklenících, ne v pevném plastu na více použití - toho mají nepochopitelný, velký nedostatek - a každou chvíli se u lehátek a stolů kolem bazénu něco rozbilo. Na upozornění, že jsme z bazénu vylovili střepy - a na poukázání, že je to značně nebezpečné, protože je horní bazén s tobogánem (tedy, takovou větší, postarší skluzavkou) určený hlavně pro děti (a že se o ně děti i dospělí již několikrát pořezali) - personál jen pokrčil rameny. Za celý týden, co jsme tam byli, bazén nevyčistili, nevysáli. Mřížky okolo bazénu se propadaly a byly popraskané – opět nic bezpečného. O špíně pod ní se mi ani nechce psát, tak to bylo nechutné.

U spodního bazénu, který byl tedy v obdobném stavu jako horní a stoupnout si u něj např. na žebříky bylo na vlastní nebezpečí, protože se propadaly a viklaly - ale jelikož u něj nebyl bar, tak v něm alespoň nebyly střepy - se zase dalo těžko vydržet kvůli neutuchajícímu zápachu z toalet, které u něj byly.

Plážový bar byl v polorozpadlé budově a zápach z toalet, které k němu přiléhaly z druhé strany byl také k nevydržení. Toalety se v celém resortu uklízely jednou denně a to ráno. Po zbytek dne už ne. Záchody také často nesplachovaly, nefungovalo na nich světlo, na řadě míst jen trčely ze zdi dráty…

O značně omezené nabídce pití v „barech“ ani nemá smysl psát. A o tom, že chladící boxy neexistovaly nejen u jídla, ale i u pití… Tedy, vlastně, u pití byly, ale nefungovaly – stejně, jako lednice na pokoji.

Personál mluvil pouze turecky a rusky. Anglicky se šlo domluvit jen s několika málo jedinci. Další jazykové vybavení bylo k ničemu. A když jste odmítli mluvit rusky, byli jste podezřelí a už se na vás personál díval skrz prsty (na což navazovala i jejich "ochota") – ať jste dávali bakšiš nebo ne.

Animační program? Pro děti se skládal ze dvou krátkých večerních programů s tanečky a 15min. trvajících "tvořivých" dílniček, kde si však děti jen kreslily. A pro okraj ještě zmíním např. personálem hojně avízovaný "Velký turecký večer", na nějž jsme byli zvědaví a těšili jsme se na něj - a ze kterého jsme znechuceně odešli (po celé řadě předchozích nepříjemností), když začali hrát "Kakalinku". Jistě, historie všech zemí je různě propletená, ale myslím si, že  na "Velkém tureckém večeru", tato profláknutá ruská skladbička, skutečně neměla co dělat.

O dalších nedostatcích bych mohla psát dál a dál…

Všude tam byl  zápach, špína, ulepené stoly, prosezené židle, ulepená podlaha, páchnoucí gril (ne vonící a lákající na dobroty na něm připravované), rozlámaná lehátka... Vše se, v tomto údajně čtyřhvězdičkovém hotelu, rozpadalo, vše bylo zničené a v rozkladu.

Takto tedy dopadla naše „dovolená snů“.

Musím říci, že to co jsme obdrželi rozhodně nebylo to, co jsme si objednali a za nemalý peníz zakoupili.

Jen pro přehlednost zde umístím pár fotografií, kterými resort CK prezentuje:

Pro ještě lepší přehled posílám přímo link: https://www.fischer.cz/turecko/turecka-riviera/kizilagac/elysium-elite-hotel-a-spa

No, řekněte sami, jestli byste si podle této nádherné prezentace, zájezd vybrali?

Bohužel, realita je od této prezentace, na hony vzdálená.

Navíc, jsme se od jednoho delegáta dalších Čechů dozvěděli, že opakovaně – již víc jak dva roky – upozorňují delegáti cestovní kanceláře, že je tento hotel problém, nesplňuje standardy a měli by ho z nabídky stáhnout.

To, že ho tedy cestovní kanceláře dále nabízí, beru jako úmyslné a vědomé klamání spotřebitele a samozřejmě z toho budu vyvozovat v nejbližší době patřičné a adekvátní kroky.

Co říci závěrem?

Že jsme se tedy – ne vlastní vinou, spolu se všemi ostatními Čechy, kteří tam s námi byli - zapsali do statistiky, jako další věčně nespokojení, problémoví turisté z Česka. (Ruská a Rumunská klientela si tam totiž na nic nestěžovala. Tito lidé byli ze všeho nadšeni – do jak luxusního místa se dostali…)

To jen nám bylo ze všeho špatně (u řady jedinců doslova).

P.S. Na řadu žádostí v diskusi doplňuji cenu zájezdu. Pro čtyřčlennou rodinu jsme zaplatili necelých 70tisíc Kč. O levný zájezd se tedy skutečně nejednalo :)