Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Potřebuji… životně nutně

„Maminko, potřebuji abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni.“ „Cože?“ nechápavě odtrhnu oči od monitoru, kde na mě svítí smlouva, kterou zrovna tvořím a musím se na ni pekelně soustředit.  

Holčička stojí vedle mě a trpělivě mi opakuje: „Potřebuji, abys mi koupila takové ty teplé klapky na uši. Ve školce už je mají všichni. Jenom já ne.“

A je to tady – období – „Potřebuji, už to mají všichni“, bleskne mi hlavou. To docela brzy. Počítám měsíce, kdy holčička začala chodit do školky.

„Maminko, koupíš mi, prosím tě, ty klapky na uši? Opravdu je potřebuji.“

 

„Ju, když byl Bobeš malý, tak ještě dodával – Potřebuji to životně nutně.“ přemítám v duchu a vidím před sebou malého klučinu, jak se přiřítil ze školky/školy a chrlil na mě:

„Mami, fakt potřebuji to auto na dálkové ovládání, letadlo na dálkové ovládání, bemblejd, lego, vygumovatelnou propisku, …vždyť ve školce/škole  už to mají všichni…“

Jedno z posledních jeho toužebných přání tohoto „potřebovacího“ období byly, mám dojem, hílísky.“ (vysvětlivky: hílísky = boty, kterým se do podrážky dalo nastrčit kolečko. Takový nějaký kříženec mezi botami a kolečkovými bruslemi)

„Mami, ale já je fakt potřebuji. Životně nutně. U nás ve škole už je mají všichni.“

Později jsem zjistila, že všichni jsou dva. Jelikož jsme se však zrovna přestěhovali a chlapeček naprosto změnil svůj životní prostor, školu i kamarády, ustoupila jsem a hílísky sehnala. Samozřejmě ty „origoš a ne nějaké šunty“, jak prohlásil synáček.

Pravda, bylo zábavné ho pozorovat, jak si do podrážek nastrčil kolečka a na Václaváku umně kličkoval mezi turisty.

Nechci být škodolibá, ale ještě zábavnější bylo, sledovat ho, když si neuvědomil, že má obuty normální boty a ze zvyku se chtěl sklouznout…

 

Ale copak já jsem snad byla jiná? Dodnes si pamatuji, jak jsem škemrala: „Mami, ale já fakt potřebuji ty džíny. Vždyť ve škole už je mají všichni.“

Jenže co naplat, v době kdy jsem si džíny tak toužebně přála, byly nedostatkovým zbožím i v normálních velikostech a ne tak sehnat je na malé, nohaté vyžle.

„Mami, holky ve škole už všechny mají  džísku. Jenom já ne.“ přednášela jsem svou další velkou tužbu. A protože koupit džíny v mé velikosti byl nesplnitelný sen, mamince se mě zželelo a vyrazily jsme spolu na nakup.

Vrátily jsme se s džínovou bundou. Byla to ta úplně nejmenší, jakou v nabídce obchodů s oblečením (a že těch tehdy opravdu moc nebylo) měli. A přestože to byla ta nejmenší, byla minimálně o tři až čtyři čísla větší, než jakou jsem potřebovala.

Ale já jsem byla šťastná. Co na tom, že rukávy jsem měla natřikrát ohrnuté a i když jsem si pod ní vzala ten nejtlustší svetr, pořád na mně značně a viditelně plandala.

„No, alespoň ti déle vydrží.“ konstatovala tehdy maminka.

A vlastně měla pravdu. Dodnes mám tu svou první džísku schovanou ve skříni… a plandá na mně stále…

 

„Maminko, tak koupíš mi, prosím tě, ty teplé klapky na uši? Vážně je potřebuji.“ vytrhla mě z  myšlenek holčička.

Vzala jsem si ji na klín: „A Aničko, to jsou takové ty klapky místo čepice, aby tě nestudily uši?“

„Ano.“ přitakala holčička způsobně.

„Ale ty jsi teď dostala tu novou, krásnou, chlupatou čepici.“

„Tu růžovou?“ ujišťovala se cácorka.

„Přesně tu. Takže teď nepotřebuješ kupovat další věci na ouška.“

Holčička se zamračila.

„Navíc, za chvíli už bude jaro a nebudeš potřebovat ani teplé čepice ani klapky, protože venku bude teplo. A kdoví, co bude moderní na podzim, až se zase ochladí. Třeba se už ty klapky vůbec nosit nebudou. Třeba budou moderní nějaké teplé čelenky.“

„Hm..“ zamyslela se holčička. „Tak tedy počkáme do podzimu.“ uznala rozumnost mých argumentů, seskočila mi z klína a utíkala zkontrolovat své umělohmotné poníky, jestli se náhodou nevzbudili.

 

„Tak, tentokrát jsem tu životní nutnost a potřebnost zvládla holčičce vysvětlit.“ oddychla jsem si.

„Maminkoooo!“ ozvalo se náhle z dětského pokoje. „Ti mojí poníci, ale opravdu potřebují ten nový domeček. Jůlinka už ho má pro svoje poníky, i Jasmínka…“

 

 

Autor: Helena Skočová | středa 2.3.2016 8:30 | karma článku: 27,53 | přečteno: 2560x
  • Další články autora

Helena Skočová

Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...

31.7.2023 v 8:08 | Karma: 42,49 | Přečteno: 8315x | Diskuse| Ostatní

Helena Skočová

7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.

14.8.2021 v 8:08 | Karma: 17,84 | Přečteno: 625x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.

12.8.2021 v 12:31 | Karma: 15,60 | Přečteno: 527x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.

9.8.2021 v 12:32 | Karma: 19,56 | Přečteno: 680x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

4. Pozor na to, co si přejete…

...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.

5.8.2021 v 8:08 | Karma: 14,09 | Přečteno: 566x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

3. To byl ale fičák

Bylo zvláštní zamykat za sebou vchodové dveře našeho bytu s vědomím, že JÁ je znovu odemknu až po několika měsících. (Tomík se vracel už za pár dní. Do Itálie nás jen odvážel.)

2.8.2021 v 9:25 | Karma: 14,74 | Přečteno: 465x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

2. Ty vole, co jsem to provedla!

Píšu si deník. Už měsíc. Že to není žádná ohromující zpráva? Ne, není. To s vámi souhlasím. Ale důvod, PROČ jsem si ho začala psát, ten už docela zajímavý je. Tedy - aspoň pro někoho. :)

29.7.2021 v 8:08 | Karma: 18,15 | Přečteno: 735x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

1. Krize nebo dobrodružství?

Záleží na situaci. Jistě. U mě, tedy v tom posledním případě, byla nejprve krize a pak následovalo dobrodružství, ve kterém proběhla a stále v různých intervalech probíhá celá série větších či menších krizí.

27.7.2021 v 8:08 | Karma: 15,44 | Přečteno: 413x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Co mi koronakrize dala a vzala

Svět se pomalu začíná vracet do normálu – i když ten „normál“ teď bude asi dost jiný než byl před pár měsíci. Jen před pár měsíci, kdy si nejspíš málokdo dokázal představit, že by se něco podobného mohlo stát...

10.6.2020 v 12:26 | Karma: 15,18 | Přečteno: 408x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Halloween, Dušičky a nebo Samhain?

Určitě jste sami zaznamenali, že v obchodech se to již od konce září začíná hemžit čokoládovýma figurkami Mikulášů, čertů, andělů. Vánočními stromky a ozdobami...

31.10.2019 v 8:00 | Karma: 13,40 | Přečteno: 373x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Věk? To je jen číslo

Víte, já svůj věk nějak moc neřeším. Je to pro mě zkrátka jen údaj v občance. A často dokonce ani nevím, kolik mi to vlastně je.

25.7.2019 v 14:12 | Karma: 17,51 | Přečteno: 525x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Taková malá domácí skorovražda…

Vražda? Ve fungující domácnosti? Že k něčemu takovému nemůže dojít? Ale může... a jak snadno. Nevěříte? Já jsem si zrovna nedávno na jednu takovou příhodu vzpomněla...

15.2.2019 v 12:22 | Karma: 15,94 | Přečteno: 589x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Vánoce, Vánoce přicházejí…

... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.

7.12.2018 v 14:22 | Karma: 15,38 | Přečteno: 411x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

„To je tedy spravedlnost…“

...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.

5.4.2018 v 11:21 | Karma: 21,16 | Přečteno: 831x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Poprvé

Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.

19.3.2018 v 8:30 | Karma: 17,81 | Přečteno: 611x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Mateřská – to je fuška

Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.

8.3.2018 v 12:29 | Karma: 23,06 | Přečteno: 971x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední

Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc.

19.1.2018 v 9:25 | Karma: 17,21 | Přečteno: 710x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Co rok a život dal

Konec starého a začátek nového roku je období kdy většina lidí bilancuje, co se jim v tom starém roce povedlo, nepovedlo, co stihli nebo naopak. Zkrátka, jaký ten rok byl.

6.1.2018 v 8:12 | Karma: 14,00 | Přečteno: 346x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

Jinej stav je jinej stav

Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...

21.9.2017 v 14:28 | Karma: 23,22 | Přečteno: 982x | Diskuse| Ostatní

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma: 15,92 | Přečteno: 569x | Diskuse| Osobní