Helena Skočová
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Helena Skočová
Prosím tě, ukliď si ten pokoj!
Je to boj. Myslím to, chtít po svých potomcích, aby si svůj životní prostor udrželi ve stavu, jenž by se dal alespoň s trochou dobré vůle označit, jako uklizený.
Helena Skočová
Tak to byl Úlet…
Jak to dopadne, když se žena na mateřské doma „nudí“? Když jí návštěvy dětských hřišť až zase tolik neberou...a co když je ještě k tomu „odporně akční“ (jak mi někdo zrovna nedávno řekl)? :)
Helena Skočová
Nepodceňovat prevenci aneb jak se sebeobranit
Venku vládlo pětatřicetistupňové vedro a já místo abych šla někam k vodě, jsem se rozhodla absolvovat bezpečnostní seminář. Ano, jsem šílená.
Helena Skočová
Hele…a proč vlastně píšeš ten blog?
Tuhle otázku mi nedávno položila jedna moje kamarádka. Proč, proč... Nevěděla jsem najednou, co jí mám odpovědět. „Přeci, protože mě to baví.“ „No, jó. Ale máš z toho nějaké benefity nebo prospěch?“ protáhla. „Jaké benefity? O čem to mluvíš?“ nechápala jsem. „Prostě mě baví psát. Každý snad máme nějakého koníčka, ne?“ „Hm.“ opět protáhla neurčitě...
Helena Skočová
Víš co, mami? Běž…
...si zaběhat. Pronesl na mou adresu syn při pravidelném sobotním úklidu. Ano, domníváte se dobře. Byla jsem příšerná. Doslova nesnesitelná. Nervózní, podrážděná, vše mi vadilo – a to bezdůvodně.
Helena Skočová
A proč?
Sedím u veterináře a čas se nekonečně vleče. Je pořádně dusno a obě čekárny jsou již téměř plné. Mám pocit, že minuty jsou minimálně třikrát delší než obvykle. „Ještě je před námi ta paní s jezevčíkem a pak ta druhá paní z bedýnkou, ve které je asi kočka.“ přemítám v duchu.
Helena Skočová
Tak jsem přežila…třídní schůzky
Byla půlka listopadu a na většině škol se konaly třídní schůzky. Škola, kterou navštěvuje můj patnáctiletý pubertální syn nebyla výjimkou. Robin chodí do prvního ročníku na střední a tyto schůzky tedy byly skutečně PRVNÍ, kdy nás rodiče měli noví pedagogové seznámit se snažením našich potomků. A tak nebylo zbytí abych se z této – celkem traumatizující povinnosti - nějakým způsobem omluvila nebo spíše vymluvila (i když musím přiznat, že v zájmu zachování si svého psychického zdraví, mě to napadlo).
Helena Skočová
Óda na České dráhy…nebo že by to bylo jinak?
Již přes deset let křižuji celkem často naši republiku na trase Havířov – Praha (tedy nyní opačně) a zpět. Občas si odskočím třeba i do Brna. Dlouhá léta jsem k těmto svým přesunům využívala služeb Českých drah. Jenže pak se před necelými třemi lety objevily na mých frekventovaných trasách dnes již velmi dobře známé žluté vlaky.
Helena Skočová
Tajemství dámské kabelky
Je jaro. Venku všechno kvete, všude se uklízí a všechen ten veselý a očistný rumraj má nejspíše na svědomí to, co jsem se rozhodla udělat – úklid kabelky.
Helena Skočová
Pomsta puberťáka
Vím, že rodiče své potomky (obzvláště ty, kteří právě procházejí pubertou) neustále něčím strašně – no, slušně řečeno - prudí.
Helena Skočová
Heslo dne: Držet se Karla s ptákem
Lidé někdy mívají docela šílené nápady. Mě tento neduh – občas – popadne také. Jenže, nejprve si vždy myslím, že ten nápad je vlastně naprosto skvělý a jak moc je šílený se projeví až později a postupně.
Helena Skočová
Sakra, už kvetou břízy aneb povzdechnutí alergika
Před čtyřmi lety jsme se stěhovali. Bylo to takhle na začátku jara a v tom stěhovacím a následném po-stěhovacím shonu, mě náhle začaly svědit, řezat, pálit, slzet oči. Kýchala jsem, jako bych trénovala na nějaký kýchací závod a nos mě svědil, že bych ho nejraději utrhla a zahodila někam hodně daleko.
Helena Skočová
Hlavně se nenechat sežrat
V duchu toho, že se děti mají vést ke kultuře již od malička, jsem se vypravila s tříletou dcerkou na představení do loutkového divadla.
Helena Skočová
Mlsná huba
Tímto oslovením nás častovala babička, když jsme pochtívali něco dobrého „na zub“ a nebo když jsme nechtěli jíst, co bylo k jídlu připraveno. A přestože se snažím neopakovat hlášky mých rodičů a prarodičů, které mě jako dítě prudily – ne vždy se mi to povede a zrovna nedávno jsem takto oslovila svého pubertálního, patnáctiletého syna. Ale když ono to vážně jinak nešlo...
Helena Skočová
Blond, bruneta a nebo zrzka…A co IQ?
Tvrzení, že blondýnky jsou hloupé je všeobecně přijaté dogma. Vtipy o blondýnkách jsou legendární a já je doslova miluji. Asi proto, že jsou většinou krátké a tak je dokážu pochopit...
Helena Skočová
Tak tedy nevím…
Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Také věřím, že malé děti dokážou vidět věci nám dospělým skrytá – a tajně jim závidím. Ale někdy se stanou situace, že tedy vážně nevím...
Helena Skočová
Poděkování
Po dobu deseti dnů jsem zde na blogu nechala zveřejňovat pohádky, které jsem napsala pro mou holčičku.
Helena Skočová
Pohádka o hráškových nezbedech
Aničko, Aničko. Už zase lezeš na komodu a vůbec tě nezajímá, že ti pořád dokola říkám, ať to neděláš, že z ní spadneš a ublížíš si. Ty jsi úplně stejná, jako ti hráškoví kluci z pohádky. Z jaké? A jací kluci? Tak já ti to povím.
Helena Skočová
Pohádka o švestce a zeleném flíčku
V Ovocném království žila malinká švestička Emilka. Spolu s dalšími malými švestkami chodila do Švestkové školky. Tam si, Aničko, ty malé švestky spolu hrály, malovaly a zpívaly – stejně, jako děti v lidských školkách. Navíc se však ve Švestkové školce snažily švestičky hezky dozrát a od sluníčka dostat tu krásnou fialovou barvu. Malé švestky jsou totiž nejprve úplně zelené.
Helena Skočová
Pohádka o nešťastné paní Cibuli
V Zeleninovém království měli krásný malý hostinec jenž se jmenoval „U paní Cibule“. Celý byl obrostlý břečťanem, měl dřevěné okenice a dole u zdí se mu smaragdově lesklo kapradí.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
