Helena Skočová
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Helena Skočová
Jen taková hra se slovy...
... a snaha poskládat z nich obraz. Děkuji za poskytnutí krásných fotografií Jirkovi Fučíkovskému a mému synovi Robinovi a kamarádovi za zpracování grafiky...
Helena Skočová
Prostě Poděs číslo 2
Tímto Poděsem myslím svou holčičku na naší již avízované návštěvě cirkusu, kterou jsme úspěšně zvládly a i přežily (nemohu však napsat - přežily bez úhony – tedy, nemohu to napsat o sobě.)
Helena Skočová
Čoveče, prý píšu… básně
V životě jsem nenapsala žádnou báseň. Tedy vlastně teď si vzpomínám, že jednu ano. Když mi bylo asi dvanáct, koupila jsem svému mladšímu bráškovi k narozeninám takové malé letadýlko, do kterého když se fouklo, tak pískalo a točily se mu malinké vrtulky.
Helena Skočová
Prostě poděs
Dřepím na schodech a skládám do dlaně barevné spadané listy, které mi jako vzácné poklady nosí holčička. „Maminko, bude padat sníh?“ „Sníh?“ zvednu k ní překvapeně oči. Zvláštní kolik vzpomínek a emocí dokáže takové malé slůvko náhle vyvolat.
Helena Skočová
Jak jsem sebou neflákla
„Ahoj, kdy jdeš dávat krev?“ volala jsem své kamarádce – zasloužilé dárkyni. „Hele, teď nemůžu. Mám málo železa, takže by mě nevzali. Proč se ptáš?“ „Já jen...že bych se k tobě na tuhle dámskou jízdu přidala.“ prohodila jsem jakoby nic. „Poprvé?“ zeptala se Kája. „Poprvé.“ ani jsem si neuvědomila, že do telefonního sluchátka horlivě kývu souhlasně hlavou.
Helena Skočová
Od Když... po Snad
Když se potkají dvě duše, které se potkat měly, je to malý zázrak... Když se poprvé setkají, je to jako blesk z čistého nebe. Ta náhlá vlna zdánlivých sympatií. Úsměvy, pohledy, první vzájemně namířená slova, společný smích...
Helena Skočová
„Oko“ na stěnu do obýváku nechci
Vrátili jsme se z rodinného pobytu na Moravě, odložila jsem tašky na zem, rozhlédla se po bytě, pokývala hlavou a prohlásila“ „Jo, jo. Je třeba vymalovat.“ Manžel se synem (16 let – takže již chápe o co jde) – oba ještě s dalšími cestovními taškami v rukou, na mě vytřeštili oči. Jejich zděšení bylo okamžitě na maximální úrovni. Zato malé Aničce se šťastně rozzářila kukadla. Jasně se v nich odráželo nadšení nad tím, co to ta máma zase vymyslela za výbornou zábavu.
Helena Skočová
Prosím tě, ukliď si ten pokoj!
Je to boj. Myslím to, chtít po svých potomcích, aby si svůj životní prostor udrželi ve stavu, jenž by se dal alespoň s trochou dobré vůle označit, jako uklizený.
Helena Skočová
Tak to byl Úlet…
Jak to dopadne, když se žena na mateřské doma „nudí“? Když jí návštěvy dětských hřišť až zase tolik neberou...a co když je ještě k tomu „odporně akční“ (jak mi někdo zrovna nedávno řekl)? :)
Helena Skočová
Nepodceňovat prevenci aneb jak se sebeobranit
Venku vládlo pětatřicetistupňové vedro a já místo abych šla někam k vodě, jsem se rozhodla absolvovat bezpečnostní seminář. Ano, jsem šílená.
Helena Skočová
Hele…a proč vlastně píšeš ten blog?
Tuhle otázku mi nedávno položila jedna moje kamarádka. Proč, proč... Nevěděla jsem najednou, co jí mám odpovědět. „Přeci, protože mě to baví.“ „No, jó. Ale máš z toho nějaké benefity nebo prospěch?“ protáhla. „Jaké benefity? O čem to mluvíš?“ nechápala jsem. „Prostě mě baví psát. Každý snad máme nějakého koníčka, ne?“ „Hm.“ opět protáhla neurčitě...
Helena Skočová
A proč?
Sedím u veterináře a čas se nekonečně vleče. Je pořádně dusno a obě čekárny jsou již téměř plné. Mám pocit, že minuty jsou minimálně třikrát delší než obvykle. „Ještě je před námi ta paní s jezevčíkem a pak ta druhá paní z bedýnkou, ve které je asi kočka.“ přemítám v duchu.
Helena Skočová
Tak jsem přežila…třídní schůzky
Byla půlka listopadu a na většině škol se konaly třídní schůzky. Škola, kterou navštěvuje můj patnáctiletý pubertální syn nebyla výjimkou. Robin chodí do prvního ročníku na střední a tyto schůzky tedy byly skutečně PRVNÍ, kdy nás rodiče měli noví pedagogové seznámit se snažením našich potomků. A tak nebylo zbytí abych se z této – celkem traumatizující povinnosti - nějakým způsobem omluvila nebo spíše vymluvila (i když musím přiznat, že v zájmu zachování si svého psychického zdraví, mě to napadlo).
Helena Skočová
Óda na České dráhy…nebo že by to bylo jinak?
Již přes deset let křižuji celkem často naši republiku na trase Havířov – Praha (tedy nyní opačně) a zpět. Občas si odskočím třeba i do Brna. Dlouhá léta jsem k těmto svým přesunům využívala služeb Českých drah. Jenže pak se před necelými třemi lety objevily na mých frekventovaných trasách dnes již velmi dobře známé žluté vlaky.
Helena Skočová
Tajemství dámské kabelky
Je jaro. Venku všechno kvete, všude se uklízí a všechen ten veselý a očistný rumraj má nejspíše na svědomí to, co jsem se rozhodla udělat – úklid kabelky.
Helena Skočová
Pomsta puberťáka
Vím, že rodiče své potomky (obzvláště ty, kteří právě procházejí pubertou) neustále něčím strašně – no, slušně řečeno - prudí.
Helena Skočová
Sakra, už kvetou břízy aneb povzdechnutí alergika
Před čtyřmi lety jsme se stěhovali. Bylo to takhle na začátku jara a v tom stěhovacím a následném po-stěhovacím shonu, mě náhle začaly svědit, řezat, pálit, slzet oči. Kýchala jsem, jako bych trénovala na nějaký kýchací závod a nos mě svědil, že bych ho nejraději utrhla a zahodila někam hodně daleko.
Helena Skočová
Hlavně se nenechat sežrat
V duchu toho, že se děti mají vést ke kultuře již od malička, jsem se vypravila s tříletou dcerkou na představení do loutkového divadla.
Helena Skočová
Mlsná huba
Tímto oslovením nás častovala babička, když jsme pochtívali něco dobrého „na zub“ a nebo když jsme nechtěli jíst, co bylo k jídlu připraveno. A přestože se snažím neopakovat hlášky mých rodičů a prarodičů, které mě jako dítě prudily – ne vždy se mi to povede a zrovna nedávno jsem takto oslovila svého pubertálního, patnáctiletého syna. Ale když ono to vážně jinak nešlo...
Helena Skočová
Blond, bruneta a nebo zrzka…A co IQ?
Tvrzení, že blondýnky jsou hloupé je všeobecně přijaté dogma. Vtipy o blondýnkách jsou legendární a já je doslova miluji. Asi proto, že jsou většinou krátké a tak je dokážu pochopit...
Helena Skočová
Tak tedy nevím…
Věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí. Také věřím, že malé děti dokážou vidět věci nám dospělým skrytá – a tajně jim závidím. Ale někdy se stanou situace, že tedy vážně nevím...
Helena Skočová
Celníci byli kdysi něco jako StB
Skutečně je důležité kontrolovat na cože se to ty naše ratolesti v televizi koukají, protože bláboly, nesmysly a špatné vnímání světa, které jsou jim tam velmi často servírovány jako absolutní samozřejmost, jsou až do očí bijící.
Helena Skočová
Ne všechny prognózy „Moudrých“ jsou pravdivé a neomylné
Tak jsem přemýšlela, jestli je skutečně pravda to, čím mě strašili někteří lidé. A tedy to, že pokud sourozence dělí velký věkový rozdíl, nebudou mít k sobě žádný vztah, protože si spolu nebudou hrát, nebudou mít společné zájmy (vzhledem k věku) a proto si k sobě žádnou silnou vazbu nebudou moci vytvořit. Musím říci, že mě tyto prognózy docela děsily, jelikož moje děti mají mezi sebou věkový rozdíl 12 let a 4 měsíce – přesně na den. //
Helena Skočová
Cože to máme ve znaku?
Dětské bezprostřední vnímání světa je kouzelné a často přináší dost nečekané a nezapomenutelné momenty a situace. Nutno podotknout, že většinou i velmi úsměvné – pravda v některých případech úsměv přichází až s odstupem času...ale i tak to stojí zato. //
Helena Skočová
Ošahávat prsa – to se musí
Je zvláštní, že někdy se vypravíte na nějakou akci a na konec zjistíte, že ten největší zážitek, který si z ní přinesete je úplně jiný, než jaký byste – vzhledem k zaměření dané akce - předpokládali. // //
| předchozí | 1 2 3 | další |
