Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Od Když... po Snad

6. 10. 2014 9:23:25
Když se potkají dvě duše, které se potkat měly, je to malý zázrak... Když se poprvé setkají, je to jako blesk z čistého nebe. Ta náhlá vlna zdánlivých sympatií. Úsměvy, pohledy, první vzájemně namířená slova, společný smích...

A pak když poznají, že se za tou pouhou náklonností skrývá něco úplně jiného...něco silnějšího, hlubšího - krásnějšího...vzpamatovávají se z toho poznání. Vzpamatovávají se a užívají si ho. A chtějí si svou nově objevenou – a identifikovanou lásku vychutnat dosyta, naplno, pijí ji plnými doušky...a nemůžou se jí nabažit.

Když city sílí a nabírají na intenzitě, jsou unášení jejich proudem, jako divokou řekou. A nemohou se z toho proudu vymanit – i kdyby sebevíce chtěli. Je silnější než oni a unáší je s sebou stále dál. Hraje si s nimi. Chvíli je jen tak v poklidu houpá, jako letní větřík listy na hladině a pak je hodí do svých peřejí a vírů, až mají pocit, že se utopí...

Když city gradují a oni si uvědomí bezvýchodnost své situace... Když je emoce a touhy doslova drásají na kusy...Když vše dosáhne takové síly, že je to ničí...poznávají jedinou definitivu...

Když se srdce láme na kusy a slzy tečou po tvářích, co říci? „Promiň, lásko...Miluji Tě...Miluji Tě tolik...Ale...musím - víš, že musím jít...“ A když druhé srdce puká a rozpadá se ve střepech nesplněných přání, plánů, snů...a touhy... Když obě srdce chtějí zároveň křičet: „Ne! Prosím! Nechoď! Zůstaň! Nemůžu bez Tebe být! Prosím, potřebuji tě! Vždyť je to jako v tom starém, ohraném klišé - Potřebuji tě, jako vzduch k dýchání. Tak, prosím, zůstaň...“ A když je vědomí nemožnosti toho všeho dusí a zašlapává do prachu beznaděje...Když se v ten okamžik na sebe ty dvě duše, které se měly jednou potkat, dívají...Když posbírají zlomky svých křídel rozházených všude kolem...a...pochroumaně odcházejí...každá svým směrem...

Když je pusto, prázdno a všude tma, přestože za okny pálí slunce...Co dál? Jak žít dál?

Když zlomené duše bloudí a zoufale se snaží najít nějakou cestu, kterou teď mají jít...

Když je bolest ochromila tak, že křídla nechtějí znovu srůst...a když žádný, ani nepatrný paprsek světla nedokáže protnout temno, jenž je obestírá...Když slanost pláče rozdírá duše až do krve...

A pak...po době delší, než si duše vůbec dokážou představit...je na tváři pošimrá vánek...a v dálce v té černočerné temnotě se něco zatřpytí...Snad ...že by malá jiskřička nové naděje?

A duše se postaví a udělají první, nejistý, vratký krůček k té malinké, prozatím téměř nepatrné záři...

Autor: Helena Skočová | pondělí 6.10.2014 9:23 | karma článku: 12.12 | přečteno: 624x

Další články blogera

Helena Skočová

Jinej stav je jinej stav

Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...

21.9.2017 v 14:28 | Karma článku: 21.65 | Přečteno: 779 | Diskuse

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 518 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 418 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 348 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Volím tvarůžky a romadur

Vrátím se k průběhu voleb v naší rodině. V pátek přijedu domů, syn už odjel na skautskou výpravu a manželka se chystá na víkendovou akci s dětmi. Takže mne záhy opouští.

24.10.2017 v 9:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Dvořák

Zabejčenej Andrejko.

Volby jednoznačně ukázaly, že lidé mají dost tradičních stran, které si zprivatizovali demokracii. O tom, že to byly volby protestujících občanů, svědčí mj. jeden paradox.

24.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 123 | Diskuse

Blog Info

Italské jednohubky aneb život v Itálii očima české Marty

Ať už je život Marty Kučíkové jakýkoliv, rozhodně není nudný. Z renesanční Telče ji osud napřed zavál do Prahy, aby se nakonec přestěhovala do zcela neznámého severoitalského horského městečka.

24.10.2017 v 8:49 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 302 | Diskuse

Helena Vlachová

Tsunami po česku

Viděla jsem, jak vypadala Srí Lanka tři měsíce po tsunami. Hotely se musely vysoušet, vše se pozvolna vracelo k normálu. V naší zemi také udeřila tsunami. Moře nemáme, tsunami udeřila v politice

24.10.2017 v 6:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.