Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prostě poděs

18. 11. 2014 8:45:38
Dřepím na schodech a skládám do dlaně barevné spadané listy, které mi jako vzácné poklady nosí holčička. „Maminko, bude padat sníh?“ „Sníh?“ zvednu k ní překvapeně oči. Zvláštní kolik vzpomínek a emocí dokáže takové malé slůvko náhle vyvolat.

„Tak, bude padat sníh?“ opakuje Ani svou otázku a vytrhne mě tím z mých myšlenek.

Povzdychnu si: „To víš, že bude padat sníh. Proč se ptáš?“

„Aby nám v tom stanu nebyla zima.“

„V jakém stanu?“ znejistím, co to tu mou cácorku zase napadlo.

„No, v tom stanu. Jak půjdeme do cirkusu.“

„Jó, do cirkusu.“ je mi to už jasné. „Neboj se, Aničko. Než půjdeme do cirkusu, tak sníh určitě ještě nenapadne. A i kdyby ano, tak ten stan je veliký a vytápěný. Zima nám nebude.“ „Nebo – tedy alespoň v to doufám.“ Pomyslela jsem si již jen v duchu.

„Jasně, cirkus. Musím to naplánovat a vyrazit tam s ní.“ Přemítám a živě se mi vybavuje, jak mi telefonuje kamarádka, že má pro Ani a doprovod volňásky k Berouskům. Chtěla jsem se jí zeptat, kdy tam tedy s tou naší holčičkou vyrazí, ale než jsem stačila svůj dotaz vznést, uzemnila mě Kája: „Na mě zapomeň. Já jsem se v dětství cirkusů doslova přebažila – takže si rozhodněte doma, kdo s ní půjde.“

Pokrčila jsem rameny ve stylu Forresta Gumpa. „Tak jo.“

„Kája má volňásky pro Ani a doprovod, do cirkusu.“ říkám u večeře manželovi.

„A kdy s ní jde?“ zeptá se automaticky.

„Nejde. Prý má z dětství cirkusů dost, takže si s malou máme jít my. Půjdeš?“

Manžel na okamžik přestane žvýkat a upře na mě oči – troufla bych si říci, že téměř zděšeně. V tom okamžiku se mi vybaví, kam jsem ho během posledních 14 dnů všude táhla – Loutkové divadlo s Ani, kamarádova vernisáž fotografií, monodrama Koba přednášené nepřekonatelným Vládíkem T. Gottwaldem ( Mimochodem - všem VŘELE doporučuji), další loutkové divadlo s Ani (Ale když v té pohádce drak plival opravdový oheň – to přeci musela Aninka vidět.), pak ještě divadelní představení Evžen Oněgin a nějaká ta návštěva přátel...

Hm, nemá to se mnou, chudák, zrovna jednoduché. Je mi jasné, že společenského a kulturního života má v této chvíli doslova plné kecky. Tak půjdu já.

Takže – cirkus. No, jó – cirkus... Aninka se těší a bude to s ní určitě fajn. Jenže kdy? Mám teď odehrát představení v divadle, pak je ten křest CD, zkouška v divadle, další přednášky v kurzu, jsme domluvení s přáteli na Šipky, Country bál, Večer poezie ve Vraném, premiéra ve spřáteleném divadle a oslava jeho 85. výročí založení (účast žádoucí, jak mi bylo sděleno), lekce angličtiny a nyní můj nejnovější úlet – milovaná francouzština, do které jsem se pustila po letech... Pak samozřejmě děti, práce, běhání, pes (jenž vyžaduje pořádně protáhnout – tzn. procházka dlouhá minimálně 5km), také Robinova třídní schůzka (deprese se na mě již doslova třese)... další představení v divadle (kde Aninka určitě též nebude chtít chybět)...

Hm, odporně akční, vytanou mi na mysli slova pronesená před časem na mou adresu. A také se mi vybaví moje maminka: „Ty jsi prostě poděs. Já se tomu Tomášovi divím, že to s tebou vydrží.“

No, mami. Abych pravdu řekla, tak já kolikrát taky... Ale on vždy pokrčí rameny: „Alespoň není nuda.“

Takže, Aničko, cirkus bude! A věř mi, že dříve než napadne sníh. Tedy - alespoň doufám, že mě počasí nepřekvapí, než stihnu designově připravit ty vánoční balíčky do práce, zajistit si ten kurz účetnictví, zaběhnout konečně odnést to vyřazené oblečení do Sue Ryder(u)...

Autor: Helena Skočová | úterý 18.11.2014 8:45 | karma článku: 9.14 | přečteno: 640x

Další články blogera

Helena Skočová

Jinej stav je jinej stav

Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...

21.9.2017 v 14:28 | Karma článku: 21.65 | Přečteno: 779 | Diskuse

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 518 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 418 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 348 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Volím tvarůžky a romadur

Vrátím se k průběhu voleb v naší rodině. V pátek přijedu domů, syn už odjel na skautskou výpravu a manželka se chystá na víkendovou akci s dětmi. Takže mne záhy opouští.

24.10.2017 v 9:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Dvořák

Zabejčenej Andrejko.

Volby jednoznačně ukázaly, že lidé mají dost tradičních stran, které si zprivatizovali demokracii. O tom, že to byly volby protestujících občanů, svědčí mj. jeden paradox.

24.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 123 | Diskuse

Blog Info

Italské jednohubky aneb život v Itálii očima české Marty

Ať už je život Marty Kučíkové jakýkoliv, rozhodně není nudný. Z renesanční Telče ji osud napřed zavál do Prahy, aby se nakonec přestěhovala do zcela neznámého severoitalského horského městečka.

24.10.2017 v 8:49 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 302 | Diskuse

Helena Vlachová

Tsunami po česku

Viděla jsem, jak vypadala Srí Lanka tři měsíce po tsunami. Hotely se musely vysoušet, vše se pozvolna vracelo k normálu. V naší zemi také udeřila tsunami. Moře nemáme, tsunami udeřila v politice

24.10.2017 v 6:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.