Čoveče, prý píšu… básně
To letadýlko jsem zabalila do hromady papíru. Pak jsem ho dala do takové menší krabice (tu jsem poctivě zabalila do papíru také), tu menší krabici jsem dala do větší krabice (opět jsem ji nezapomněla pečlivě obalit papírem), následovala ještě vetší krabice a ještě větší… až jsem nakonec zůstala u krabice – myslím, že od vysavače. A k tomu letadýlku jsem mu tam ještě přibalila vlastnoručně napsanou básničku:
„Můj milý bratře
Jsem teď na Sumatře.
Aniž by tě to napadlo
Posílám ti letadlo.
Je to ale píšťalka
Velká jako píďalka.“
A tímto mé básnění začalo a skončilo. Poezii jsem – hlavně v pubertě četla velice ráda. Kainar, Seifert a můj hlavní favorit Hrabě… Krásné vzpomínky.
Ale napsat báseň? To ne. Domnívala jsem se, že na to buňky skutečně nemám.
Jenže... Po krásném, šťastném, prosluněném létě přišel podzim. A jak už to někdy bývá přinesl sebou splín.
Mám vyzkoušeno, že z mizerné nálady je nejlepší se jít vyběhat a nebo vypsat. A tak jsem vzala obě varianty. Šla si zaběhat a pak jsem sedla a psala a psala a psala.
Je to zvláštní, ale nevzpomínám si, že bych se někdy před tím do psaní takhle zabrala. Nevnímala jsem nic, co se kolem mě děje. Jen jakoby vzdáleně jsem registrovala, jak se Anička zlobí na psa, že jí zase ukradl plyšáka a celého ho oslintal, jak se Robča rozčiluje, že v té nové airsoftce se mu zasekl hopap či co to, jak na mě pes píská a naznačuje, že je čas naší obvyklé procházky… Nevnímala jsem a psala. Slova mi sama skákala na monitor. A pak jsem dopsala. Přečetla si to své nejnovější dílo a zůstala nad ním rozpačitě sedět. Bylo to něco naprosto jiného, než jsem prozatím kdy napsala. Jiná forma, jiný styl, jiné sdělení. „Tak a co teď s tím?“ napadlo mě. „Pro blog to není. Tak co teď?“
Zkusila jsem to tedy poslat pár přátelům a známým, kteří se zabývají literaturou, aby mi řekli svůj názor na věc.
„Přečetl jsem zatím první tři texty. Kde se to v tobě bere? Jdu číst dál.“ přišla mi sms od kamaráda, když jsem večer seděla s manželem a přáteli v naší oblíbené restauraci.
Druhý den mi psal: „Tak jsem to přečetl a je to síla.“
„Takže líbí?“ zeptala jsem se nejistě.
„Je to krásný až to bolí. Co s tím budeš chtít dělat“
Pokrčila jsem rameny, i když to nemohl vidět: „To netuším. Nepsala jsem to s nějakým účelem. Jen jsem - psala.“
„A pak, že poesii psát neumíš…“
Když jsem přišla na zkoušku do divadla, kýval na mě pan dramaturg prstem: „Kočičko, pojď sem. Chci s tebou mluvit.“ A v ruce držel vytištěné mé „dílo“. „To jsi skutečně napsala ty?“ Koukala jsem se na něj. Nechápala jsem proč se mě na něco takového ptá, tak jsem jen němě přitakala. Pokýval hlavou. „Musím říci, že jsem to přečetl jedním dechem. Je to velice silné a emotivní. Velmi dobře napsáno. Co s tím zamýšlíš?“
Překvapeně jsem zamrkala. Od člověka, který se dramatickou tvorbou aktivně zabývá dlouhou řadu let a má za sebou desítky a desítky pohádek a inscenací, jsem tato slova brala, jako ohromou poklonu.
Opět jsem jen pokrčila rameny. „Nevím. Nepsala jsem to s nějakým záměrem. Prostě jsem jen psala.“
„A co bys říkala, kdyby se to zpracovalo, jako dramatická předloha pro individuální loutkářský výstup tří lidí? Je to opravdu zajímavé, ale muselo by se to zhustit a přepracovat, jako drama. Popřemýšlej o tom.“
„Hele, tak jsem si to přečetl a je to naprosto skvělé.“ volal mi kamarád. „Už jsem to poslal i Kateřině (známá, která je vydavatelkou), aby se na to taky podívala. Co s tím budeš chtít dělat dál?“
„Ježíš, já fakt nevím, co s tím dál. Já jsem vážně jenom psala. Bez nějakého záměru a účelu. Jen jsem psala.“ říkala jsem mu už skoro nešťastně.
„No, a budeš to chtít vydat?“
„Netuším. Možná někdy. Teď mě po všech reakcích na ty texty napadla spíše taková kombinovaná výstava…“ začala jsem mu vysvětlovat svou vizi.
„Výborně. To by šlo. Tak to bychom mohli udělat, jako plakáty, co říkáš. Tiskárnu máme domluvenou se super podmínkami. Vymysli k tomu ještě nějakou přidanou hodnotu – nějakou charitu nebo projekt a bude to super.“
„Hm… tak to je tedy - super.“ nestačila jsem se divit, co se to náhle děje.
„Co takhle napsat báseň?“ oslovil mě kamarád.
„To neumím.“ odpověděla jsem mu.
Začal se smát. „Hele, já jsem TO četl. A to JE poesie. Takže co říkáš? Zkusíš napsat báseň? Ze splínu je nejlepší se vypsat. Víš co? Pro začátek ti vykopnu. Nahodím začátek a ty budeš pokračovat. Jen - Piš, piš, piš. Ani den bez čárky.“
Tak jsem se nechala vyhecovat. A světe div se (protože já se tomu divím pořád), prý skutečně píšu básně… Ale abych pravdu řekla – nevím, nevím… :)
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu
V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou
Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!
Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?
Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…
...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Instalatér do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x