Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trapasy aneb vše nevysvětlíš I.

15. 01. 2015 8:32:05
Slyšela jsem bezpočet příběhů, kdy dítko uvedlo své rodiče do poněkud prekérní situace např. svým dotazem nebo prohlášením v tu nejnevhodnější chvíli. A samozřejmě se u nich – asi jako každý – výborně bavím. Ovšem, když se hlavním aktérem takového správného dětského trapasu nebo chcete-li úsměvné příhody stanu sama, většinou mi to začne připadat vtipné až s dostatečným časovým odstupem. Věříte?

Když byl mému synovi asi jeden rok a ještě neuměl mluvit, dorozumíval se všelijak. Můj tatínek ho tehdy naučil, v rámci jakési znakové řeči, jak dělá opička. Chlapeček se srdnatě bouchal ručkou do hrudníčku a vydával přitom celkem těžce popsatelné zvuky – nejvíce podobné asi takovému divně mumlavému „hu hu“.

Jednoho krásného, slunečného dne, jsem jela s kloučkem v kočárku k nám do obchodu. Chodila jsem tam nakupovat téměř denně, protože sousedil s našim domem, takže nás tam prodavačky i většina pravidelných zákazníků dobře znali. Potřebovala jsem tehdy koupit jen nějakou drobnost.

Vjela jsem dovnitř, kočárek umístila, jako obvykle kousek od pokladen, tak aby nepřekážel a zároveň jsem na něj viděla a chtěla jsem odběhnout dále do prodejny. Když v tom začal malý vydávat ony divné zvuky popsané výše a ručičkou se bouchat do prsou. Vehementně se mi snažil „říci“ své. Všichni přítomní se na něj usmívali a rozplývali se, jak je roztomilý... a já blbá jsem jim přeložila synáčkovu snahu o komunikaci: „Opička, Robinku?“ rozhlížela jsem se kolem, kde vidí nějaký obrázek s opicí. Lidé se začali rozhlížet se mnou.

Chlapeček dále horlivě pokračoval s bubnováním na svůj hrudníček a „huhlal“.

„Tak, kdepak je opička?“ ptala jsem se ho důvěřivě.

„Tam.“ ukázal chlapeček a jeho prstík nekompromisně mířil na – no, jak to napsat – na paní ne zrovna příliš hezkou, která právě platila u pokladny.

Lidé nejprve ztuhli, pak začali červenat – stejně jako já. Oni však rudli snahou potlačit smích a já studem.

Výborným a oblíbeným místem pro páchání dětských trpásků jsou - bez diskusí - prostředky (nejen městské) hromadné dopravy.

Jedna z těch „dopravních“ je i tato příhoda, kterou mi připravilo mé starší dítko. Řekla bych, že spíše než trapas je to taková - úsměvná historka.

Jednou, když bylo Robčovi asi devět let, pořídila jsem si na zimu krásnou bundičku. Kožešinovou, černou, ze stříhaného králíka. Vím, ochránci zvířat mě teď budou chtít asi ukamenovat, ale já jsem z ní měla vážně radost.

Jeli jsme takhle s Robim v tramvaji, stáli vedle sebe a povídali si. V tramvaji bylo celkem ticho, takže i když jsme mluvili polohlasem, okolostojící a sedící lidé, nám rozuměli.

Robin mi něco povídal a povídal, držel se tyčky a druhou rukou mě jaksi nepřítomně hladil po hebkém, kožešinovém rukávu. A v tom se na mě podíval a naprosto mimo mísu našeho hovoru prohlásil: „To je naše kočka?“

V ten okamžik začali najednou lidé v našem okolí podezřele hromadně kašlat. Prostě - některé věci nevysvětlíš...

A i naše malá Ani dokáže být vskutku pravý expert na tyto, většinou absolutně neočekávané situace. Ale o tom, čím mě ta naše čtyřletá cácorka překvapila, vám napíšu zase zítra...

Autor: Helena Skočová | čtvrtek 15.1.2015 8:32 | karma článku: 26.92 | přečteno: 4014x

Další články blogera

Helena Skočová

Jinej stav je jinej stav

Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...

21.9.2017 v 14:28 | Karma článku: 21.65 | Přečteno: 779 | Diskuse

Helena Skočová

Prosím vás, kde to jsme?

Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.

13.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 518 | Diskuse

Helena Skočová

Není kapucín jako kapucín

Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

1.6.2017 v 8:37 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 418 | Diskuse

Helena Skočová

Těžký úkol

„Helenko, prosím tě, napsala bys nějaký článek o té Petrově knížce?“ přišla za mnou kolegyně z divadla. „Jistě.“ odpovídám. Články píšu skoro pořád, tak proč ne. Sice nyní vůbec netuším jak a co napíšu, ale nějak se s tím poperu.

6.12.2016 v 8:30 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 348 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Volím tvarůžky a romadur

Vrátím se k průběhu voleb v naší rodině. V pátek přijedu domů, syn už odjel na skautskou výpravu a manželka se chystá na víkendovou akci s dětmi. Takže mne záhy opouští.

24.10.2017 v 9:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Dvořák

Zabejčenej Andrejko.

Volby jednoznačně ukázaly, že lidé mají dost tradičních stran, které si zprivatizovali demokracii. O tom, že to byly volby protestujících občanů, svědčí mj. jeden paradox.

24.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 123 | Diskuse

Blog Info

Italské jednohubky aneb život v Itálii očima české Marty

Ať už je život Marty Kučíkové jakýkoliv, rozhodně není nudný. Z renesanční Telče ji osud napřed zavál do Prahy, aby se nakonec přestěhovala do zcela neznámého severoitalského horského městečka.

24.10.2017 v 8:49 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 302 | Diskuse

Helena Vlachová

Tsunami po česku

Viděla jsem, jak vypadala Srí Lanka tři měsíce po tsunami. Hotely se musely vysoušet, vše se pozvolna vracelo k normálu. V naší zemi také udeřila tsunami. Moře nemáme, tsunami udeřila v politice

24.10.2017 v 6:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1429

Moje životní motto: Co mě nezabije, to mě posílí... Ale jen, když se na to budu dívat s nadhledem... 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.