Trapasy aneb vše nevysvětlíš I.

15. 01. 2015 8:32:05
Slyšela jsem bezpočet příběhů, kdy dítko uvedlo své rodiče do poněkud prekérní situace např. svým dotazem nebo prohlášením v tu nejnevhodnější chvíli. A samozřejmě se u nich – asi jako každý – výborně bavím. Ovšem, když se hlavním aktérem takového správného dětského trapasu nebo chcete-li úsměvné příhody stanu sama, většinou mi to začne připadat vtipné až s dostatečným časovým odstupem. Věříte?

Když byl mému synovi asi jeden rok a ještě neuměl mluvit, dorozumíval se všelijak. Můj tatínek ho tehdy naučil, v rámci jakési znakové řeči, jak dělá opička. Chlapeček se srdnatě bouchal ručkou do hrudníčku a vydával přitom celkem těžce popsatelné zvuky – nejvíce podobné asi takovému divně mumlavému „hu hu“.

Jednoho krásného, slunečného dne, jsem jela s kloučkem v kočárku k nám do obchodu. Chodila jsem tam nakupovat téměř denně, protože sousedil s našim domem, takže nás tam prodavačky i většina pravidelných zákazníků dobře znali. Potřebovala jsem tehdy koupit jen nějakou drobnost.

Vjela jsem dovnitř, kočárek umístila, jako obvykle kousek od pokladen, tak aby nepřekážel a zároveň jsem na něj viděla a chtěla jsem odběhnout dále do prodejny. Když v tom začal malý vydávat ony divné zvuky popsané výše a ručičkou se bouchat do prsou. Vehementně se mi snažil „říci“ své. Všichni přítomní se na něj usmívali a rozplývali se, jak je roztomilý... a já blbá jsem jim přeložila synáčkovu snahu o komunikaci: „Opička, Robinku?“ rozhlížela jsem se kolem, kde vidí nějaký obrázek s opicí. Lidé se začali rozhlížet se mnou.

Chlapeček dále horlivě pokračoval s bubnováním na svůj hrudníček a „huhlal“.

„Tak, kdepak je opička?“ ptala jsem se ho důvěřivě.

„Tam.“ ukázal chlapeček a jeho prstík nekompromisně mířil na – no, jak to napsat – na paní ne zrovna příliš hezkou, která právě platila u pokladny.

Lidé nejprve ztuhli, pak začali červenat – stejně jako já. Oni však rudli snahou potlačit smích a já studem.

Výborným a oblíbeným místem pro páchání dětských trpásků jsou - bez diskusí - prostředky (nejen městské) hromadné dopravy.

Jedna z těch „dopravních“ je i tato příhoda, kterou mi připravilo mé starší dítko. Řekla bych, že spíše než trapas je to taková - úsměvná historka.

Jednou, když bylo Robčovi asi devět let, pořídila jsem si na zimu krásnou bundičku. Kožešinovou, černou, ze stříhaného králíka. Vím, ochránci zvířat mě teď budou chtít asi ukamenovat, ale já jsem z ní měla vážně radost.

Jeli jsme takhle s Robim v tramvaji, stáli vedle sebe a povídali si. V tramvaji bylo celkem ticho, takže i když jsme mluvili polohlasem, okolostojící a sedící lidé, nám rozuměli.

Robin mi něco povídal a povídal, držel se tyčky a druhou rukou mě jaksi nepřítomně hladil po hebkém, kožešinovém rukávu. A v tom se na mě podíval a naprosto mimo mísu našeho hovoru prohlásil: „To je naše kočka?“

V ten okamžik začali najednou lidé v našem okolí podezřele hromadně kašlat. Prostě - některé věci nevysvětlíš...

A i naše malá Ani dokáže být vskutku pravý expert na tyto, většinou absolutně neočekávané situace. Ale o tom, čím mě ta naše čtyřletá cácorka překvapila, vám napíšu zase zítra...

Autor: Helena Skočová | čtvrtek 15.1.2015 8:32 | karma článku: 27.15 | přečteno: 4039x

Další články blogera

Helena Skočová

Vánoce, Vánoce přicházejí…

... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.

7.12.2018 v 14:22 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 377 | Diskuse

Helena Skočová

„To je tedy spravedlnost…“

...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.

5.4.2018 v 11:21 | Karma článku: 20.02 | Přečteno: 778 | Diskuse

Helena Skočová

Poprvé

Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.

19.3.2018 v 8:30 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 580 | Diskuse

Helena Skočová

Mateřská – to je fuška

Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.

8.3.2018 v 12:29 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 943 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Hewlit

Začal jsem pracovat pro Disneyho

Ne, nebojte neopustil jsem DP, a ani DP nezískal od nových pánů jiné nové pány. Změna zaměstnavatele na Disneyho je mezi některými takový ekvivalent pro velké životní změny.

21.1.2019 v 7:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jan Pražák

Ten pacholek je mi nevěrnej!

„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.

20.1.2019 v 20:16 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 602 | Diskuse

David Vlk

Na Hradě sedí Lepšolida!!

Lepšolidi jsou podle Zemana ti, kdo považují svoje názory za lepší, považují sami sebe za nadřazené, nediskutují, označují ostatní za blbečky a pitomce.Nepřípomíná Vám to někoho??? Napadá mě jeden reklamní agent firmy Huawei.

20.1.2019 v 18:59 | Karma článku: 29.60 | Přečteno: 778 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Akce - reakce

Cíleně nechci reagovat na počin Jana Palacha, má už i reakce. Je to pravda, jedná se o reakce, jinak by to ty lidi ani nenapadlo se chodit upálit na pietní místo. Nejvíce jsem těchto zvláštních reakcí zažila, když jsem učila.

20.1.2019 v 18:32 | Karma článku: 17.41 | Přečteno: 353 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Smuteční řeč o pěstování jabloní, ohlédnutí za hořící pochodní

Odprodám tu část smutného příběhu, jehož jsem byla malou součástí. Dvěma lidem z mého okolí odešel ze světa dobrovolně syn. Na den, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu, na smuteční řeč, o níž půjde, také ne. Cosi k Janu Palachovi.

20.1.2019 v 13:56 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 505 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz