Sakra, zase ty záda!
Tento názor zastávám. Jenže…
„Proč nepočkáš na Robina, až přijde domu, aby ti pomohl s těmi kachlemi?“ zeptala jsem se ho, když jsem viděla, jak se tahá s těžkými, betonovými dlaždicemi lemovanými železem. (poznámka: Robin je náš již dospělý syn)
Podíval se na mě velmi výmluvným pohledem. Manžel není zrovna ukecánek, takže jeho mimiku, pohledy a gesta již umím rozklíčovat a můj mozek si je převede to verbální komunikace. Tentokrát říkal: „Nedělej ze mě dědka.“ A tahal se s kachlemi dál.
„Hm, jak myslíš.“ pokrčila jsem rameny. „Jen jsem zvědavá, co na to zítra budou povídat tvoje záda…“ načež jsem se otočila a šla vařit oběd.
A zatímco jsem vařila ten oběd, napadl mě naprosto skvělý nápad. Vymalujeme!! A konečně i přestěhujeme pokoje. Děti budou mít ten větší pokoj, z haly bude obývák s nádherným obrovským oknem do zahrady a vzadu bude ložnice. Bomba! Byla jsem na sebe nesmírně pyšná, jak jsem šikovná a jak jsem to vymyslela. A při obědě jsem to nadšeně sdělovala manželovi.
Chudák, vykulil oči a jen polknul. „A kdy, to, jako, budeš chtít provést?“ zeptal se obezřetně.
„Zítra začnu.“
Odpovědí mi byl opět výmluvný pohled, který můj mozek převedl ve slova podobná něčemu jako: „Proč já blázen jsem si nevzala Pištu Hufnágla…“
Druhý den ráno měl manžel poněkud problém vstát. Samozřejmě, že jeho záda protestovala proti vláčení těžkých dlaždic – a to dost vehementně.
„Miláčku, namažeš mi záda?“ zeptal se mě.
Polkla jsem poznámku – Já ti to říkala - a šla do koupelny pro Ortophyt – zázrak v podobě masážního gelu podle staré altajské receptury a namazala jím manželovi záda.
„Čím mě to dnes patláš?“
„Tím, co ti pomůže. Uvidíš.“
Opět pouze pohled – dekódovala jsem ho jako – No, když myslíš…
A zatímco šel manžel do práce, já jsem nezasedla k počítači, jako obvykle, účetnictví jsem odsunula a vrhla jsem se do naprosto jiné pracovní činnosti.
Stěhovala jsem nábytek z místnosti do místnost – kde se zrovna nejlépe vlezl, zakrývala ho, připravovala si malířské náčiní, abych zjistila co nám chybí a je potřeba dokoupit...
Když manžel přišel na oběd domů, nestačil se divit. Nic, ale opravdu nic nebylo na svém místě. Nábytek byl nahuštěn doprostřed místností a jelikož byl pod bílými plachtami, vytvářel zdání jakéhosi nesourodého sousoší.
„Hm, to jsem nevěděl, že mám tak silnou ženu, která si odstěhuje skříně, postele, police…“ pronesl vláčně.
„A proč bych to neodstěhovala? Jenom jsem to přešoupala.“ sdělila jsem mu.
„No, já jsem jen zvědav, co na to budou zítra říkat tvoje záda..“ pronesl, jakoby nic a šel pátrat do kuchyně po něčem k snědku.
„Moje záda, moje záda.“ mumlala jsem si pod nosem. „To říká ten pravý.“
Jenže…
Druhý den ráno jsem měla jaksi problém vstát z postele… Záda, ty potvory zrádné protestovaly proti mé emancipované samostatnosti a to také dost vehementně.
„Miláčku…já mám takový nápad.“ pronesla jsem jakoby nic.
Manžel se na mě podíval s čitelným zděšením v očích, co mě zase napadlo.
„Budeš chtít měnit i okna?“
„Nééé, to nééé… ale, co kdybychom se teď…ehm… mazali navzájem. Ortophyt je v koupelně na poličce.“
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu
V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou
Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!
Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?
Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…
...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum. Nahradit ji může Havel
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy jako ministryně pro vědu a výzkum. Jméno...
Muž se nadýchal chemikálie, která unikla z tlakové lahve. Patrně jde o chlor
Kvůli úniku neznámého štiplavého plynu zasahovali hasiči ve středu a ve čtvrtek v Gorkého ulici v...
Zastal se urážené kamarádky, schytal kopanec do hlavy. Policie hledá útočníka
Pražští policisté pátrají po agresorovi, který v březnu v Karlíně napadl jiného muže. Incident se...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x