Není kapucín jako kapucín

1. 06. 2017 8:37:03
Ne, nemám teď na mysli členy známého mnišského řádu. Kapucín je v tomto případě (většinou) mladý muž, jehož nezbytným vybavením je mikina s kapucou. Kapucu MUSÍ mít naraženou na hlavě a to co nejvíce do čela a obličeje.

Dalším poznávacím znakem kapucína bývají např. džíny oblečené proklatě nízko a nebo uši ucpané sluchátky a spousta dalšího - což se může lišit. Ovšem mikina s kapucou zůstává.

O jednom takovém ucpané kapucínovi četl svůj článek Honzík Pražák na našem posledním autorském čtení pro seniory v DS Nová Slunečnice.

Byl to velmi hezký příběh o roztomile upovídané holčičce, nastávající mamince, hrdinném řidiči autobusu a asi patnáctiletém ucpaném kapucínovi.

Ten nebyl ochotný pustit maminu v pokročilém stupni těhotenství sednout... (Ale více si můžete přečíst zde.) http://janprazak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=604495

„Naše“ babičky se ihned začaly rozčilovat a pohoršovat nad tou nevychovanou mládeží. A shodly se na tom, že ti kluci s kapucema na hlavách jsou skutečně velmi podezřelí.

To mi připomnělo příhodu, kterou mi asi před dvěmi lety povídal můj syn.

Přišel tehdy za mnou s pusou od ucha k uchu a říká: „Mami, představ si, jedu v tramvaji. Víš, ona nebyla úplně natřísklá, ale všechna místa byla obsazena.

Vzadu seděl kluk asi v mém věku. Takový hubeňour s brejličkama. Prostě vzhledově jasnej šprtík.

A pak tam taky seděl nějakej típek v mikině. Kapucu na hlavě a vypadalo to, že ho dění v tramvaji absolutně nezajímá.

Na další zastávce nastoupil bobík z jistého etnika. Capu (označení takové té čepice a s velkým kšiltem), zrcadlovky, džíny na půl žerdi... Hrál si tam na velkého machra. Procházel se po tramvaji a bylo vidět, že chce vyloženě provokovat a vyvolat nějaký konflikt. Chodil a vybíral si na koho se zaměří.

Všichni se najednou dívali do oken a tvářili se, že tam vůbec nejsou.

A koho si myslíš, že si vybral? No jasně! Samozřejmě ten nejslabší článek. Neomylně zamířil k šprtíkovi.

Přišel k němu a říká: Hej! Vstaň! Chci si sednout!

Šprtík jenom zamrkal a zmateně povídá: Cože?

A frajer zas: Tak slyšíš! Řekl jsem vstaň! Chci si sednout!

V tramvaji bylo naprosté ticho. Nikdo ani nemukal. A v tom se pomalu zvednul ten borec v mikině, přistoupil zezadu k tomu provokatérovi, položil mu ruku na rameno, mírně se k němu naklonil a pronesl mu do ucha nijak hlasitě, ale naprosto zřetelně jedno jediné slovo: Nechceš.

Frajer se nevěřícně otočil, zrcadlovky mu na nose sjely o něco níž a najednou už se mu skutečně sedět nechtělo. Přesunul se k nejbližším dveřím a na příští zastávce urychleně z tramvaje zmizel.

A ten típek nic. Prostě se jen zase v klidu vrátil na své místo.“

Vzpomněla jsem si na tuto synovu příhodu a babičkám ji povyprávěla.

Všichni jsme se smáli.

Zkrátka není kapucín, jako kapucín. Honzík Pražák měl tu smůlu, že natrefil na kapucína – nevychovaného spratka. Můj syn na kapucína – frajera, kterej se nebojí zastat druhých.

A tak jsme si najednou znovu uvědomili, že asi není správné soudit někoho jen podle vnějších znaků, které jsou opředené nějakým tím klišé...

Autor: Helena Skočová | čtvrtek 1.6.2017 8:37 | karma článku: 17.82 | přečteno: 435x

Další články blogera

Helena Skočová

Vánoce, Vánoce přicházejí…

... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.

7.12.2018 v 14:22 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 377 | Diskuse

Helena Skočová

„To je tedy spravedlnost…“

...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.

5.4.2018 v 11:21 | Karma článku: 20.02 | Přečteno: 778 | Diskuse

Helena Skočová

Poprvé

Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.

19.3.2018 v 8:30 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 580 | Diskuse

Helena Skočová

Mateřská – to je fuška

Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.

8.3.2018 v 12:29 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 943 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lubomír Stejskal

Palachovské ohlédnutí

Dostalo se mi výtky, bylo to minulý týden v blogerské diskusi, že zatímco v centru pozornosti je jisté téma (Palachovo výročí), já se věnuji záležitostem kdesi v daleké cizině. Prý na blog tahám nezáživná témata kdoví odkud.

21.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Jílek

Když řeknu ne, necítím se vinen

Opakování je prý matkou moudrosti. Nevím, jestli ti, kteří si tohle opakování přečtou, budou moudřejší, ale jsem tak laskav a trochu jim zadarmo přiblížím, co za peníze učím.

20.1.2019 v 22:57 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 448 | Diskuse

Tadeáš Firla

Jak se znova postavit na nohy a pokračovat dál?

Taky se Vám zdá, že Vaše plány a vize "šly ke dnu"? Určitě ne všechny. Vždy můžeme znova povstat k nové naději, pohlédnout jiným zrakem a pokračovat dál. Důležité jsou změny a ty bolí, měli bychom s tím počítat. Sdílím můj život.

20.1.2019 v 18:12 | Karma článku: 4.46 | Přečteno: 127 | Diskuse

Jan Jílek

A Vůdce, co je neomylný...

Položím-li někomu otázku, například, jaký má na něco, někoho názor a on mi odpoví: „Zkus o tom přemýšlet!” Pak se usměji a sdělím tomu člověku, že...

20.1.2019 v 11:01 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 653 | Diskuse

Lucie Volková

Moje dcera vidí duchy

Říká se, že malé děti jsou citlivé a můžou nahlédnout do světa, který nám dospělým bývá skrytý. I když jsem pár příběhů o takových dětech zaslechla, nevěnovala jsem jim zvláštní pozornost až do doby, než se mi narodila dcera.

20.1.2019 v 0:46 | Karma článku: 19.48 | Přečteno: 866 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz