„To je tedy spravedlnost…“

5. 04. 2018 11:21:37
...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.

„No, prosím. Sašu pochválíš – To je hezký brkaneček.“ ukázal ke své pětiměsíční sestře, kterou jsem právě dokojila. „Ale kdybych si u stolu říhl já, tak mi řekneš, že jsem pěkné prase.“ smál se.

„ A to není všechno.“ Začal dále vypočítávat seznam do očí bijících nespravedlností, kterých se na něm dopouštím.

„Jen se na to podívej. U Saši oslavuješ každý její prd. Povídáš jí – no to byl pěkný prdušek. To je dobře, že ti to jde. Nebude tě bolet bříško. Jóó, to mě bys klidně nechala puknout nebo odletět jako nafouknutý balón. A kdyby mi přeci jen něco uteklo, to by bylo zas – No, ty jsi ale prase...“

Musela jsem se smát taky.

„A co nálož v plíně? Sašu oceňuješ – To je krásný kakanec. Ten se ti povedl. Je vidět, že ti bříško funguje jak má... Ale když já jsem na oné místnosti, to je pořád – Co tam tak dlouho trůníš!“

„Protože záchod zabereš a hraješ si tam hry na mobilu.“ oponovala jsem mu.

„Jó, a s jídlem je to obdobný.“ pokračoval a na mé námitky vůbec nehodlal reagovat.

„Sašu chválíš jak hezky papá. Jak je šikovná, že neprská když ji krmíš. Jakmile se však já podívám do ledničky nebo spíže, tak hned hučíš – Co tam zase šmejdíš!“

„Jenže ty tam jen hledáš něco dobrýho na zub – chipsy, čokošku, sladké cereálie... Ale něco pořádného na jídlo si nepřipravíš.“ uváděla jsem jeho tvrzení na pravou míru. To však vůbec nevzal na vědomí a pokračoval.

„A nebo toto – Saše říkáš – Teď si budeš pěkně hrát, ano? Maminka musí chvilku pracovat. Já bych Tě nechal pracovat jak dlouho bys chtěla. Vůbec nemám potřebu tě rušit. Ba právě naopak. Ovšem místo ocenění je tu zase - Už opět hraješ ty blbé onlajnovky? To u toho musíš pořád sedět?“

„Cože? Že mě hraním na počítači nerušíš? A jak se při tom vztekáš, nadáváš a mlátíš myší i klávesnicí, to nezmíníš...“ smála jsem se.

„No a se spaním, to je taky kapitola sama pro sebe.“ pokračoval synáček a hihňal se.

„Sašu ukecáváš – Spinkej, zlatíčko, spinkej. A já? Já bych tak rád spal, ale to slyším jen – Kdy jako hodláš vstávat? Na kterou jdeš do školy? A nebo o víkendu – Nemysli si, že budeš vyspávat celé dopoledne... Takže řekni sama, copak se tady dá mluvit o nějakém rovném přístupu?“ řehtal se na celé kolo.

Jóó, dětičky moje. Každá vaše životní fáze má svá pravidla a klade různé požadavky a nároky na mě. A i když je to kolikrát pořádná fuška, nuda s vámi rozhodně nehrozí a jsem šťastná, že se spolu můžeme takhle smát.

A neboj, Robi, i Saša doroste do období, kdy za odříhnutí u stolu bude na místo pochválení častována ne zrovna lichotivými výrazy.

Tak ji nechej, ať si to své „chválící období“ ještě pořádně užije. Vždyť ty jsi ho měl taky. Úplně stejné. Jen škoda, že si ho nemůžeš pamatovat...

Autor: Helena Skočová | čtvrtek 5.4.2018 11:21 | karma článku: 20.02 | přečteno: 778x

Další články blogera

Helena Skočová

Vánoce, Vánoce přicházejí…

... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.

7.12.2018 v 14:22 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 377 | Diskuse

Helena Skočová

Poprvé

Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.

19.3.2018 v 8:30 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 580 | Diskuse

Helena Skočová

Mateřská – to je fuška

Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.

8.3.2018 v 12:29 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 943 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lubomír Stejskal

Palachovské ohlédnutí

Dostalo se mi výtky, bylo to minulý týden v blogerské diskusi, že zatímco v centru pozornosti je jisté téma (Palachovo výročí), já se věnuji záležitostem kdesi v daleké cizině. Prý na blog tahám nezáživná témata kdoví odkud.

21.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 4.90 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jan Jílek

Když řeknu ne, necítím se vinen

Opakování je prý matkou moudrosti. Nevím, jestli ti, kteří si tohle opakování přečtou, budou moudřejší, ale jsem tak laskav a trochu jim zadarmo přiblížím, co za peníze učím.

20.1.2019 v 22:57 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 417 | Diskuse

Tadeáš Firla

Jak se znova postavit na nohy a pokračovat dál?

Taky se Vám zdá, že Vaše plány a vize "šly ke dnu"? Určitě ne všechny. Vždy můžeme znova povstat k nové naději, pohlédnout jiným zrakem a pokračovat dál. Důležité jsou změny a ty bolí, měli bychom s tím počítat. Sdílím můj život.

20.1.2019 v 18:12 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jan Jílek

A Vůdce, co je neomylný...

Položím-li někomu otázku, například, jaký má na něco, někoho názor a on mi odpoví: „Zkus o tom přemýšlet!” Pak se usměji a sdělím tomu člověku, že...

20.1.2019 v 11:01 | Karma článku: 20.84 | Přečteno: 650 | Diskuse

Lucie Volková

Moje dcera vidí duchy

Říká se, že malé děti jsou citlivé a můžou nahlédnout do světa, který nám dospělým bývá skrytý. I když jsem pár příběhů o takových dětech zaslechla, nevěnovala jsem jim zvláštní pozornost až do doby, než se mi narodila dcera.

20.1.2019 v 0:46 | Karma článku: 19.48 | Přečteno: 860 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz