Trapasy aneb vše nevysvětlíš II.

16. 01. 2015 8:27:13
Slyšela jsem bezpočet příběhů, kdy dítko uvedlo své rodiče do poněkud prekérní situace např. svým dotazem nebo prohlášením v tu nejnevhodnější chvíli. A samozřejmě se u nich – asi jako každý – výborně bavím. Ovšem, když se hlavním aktérem takového správného dětského trapasu nebo chcete-li úsměvné příhody stanu sama, většinou mi to začne připadat vtipné až s dostatečným časovým odstupem. Věříte?

Naše malá Anička dokáže být expert na tyto nepředpokládané a nečekané situace. A i ona, stejně jako starší syn, si pro ně jaksi oblíbila MHD.

Zrovna nedávno jsme spolu jely autobusem domů. Posadila jsem holčičku na takové to sklapovací sedadlo a stála vedle ní. Autobus přijížděl na zastávku, kde mezi dalšími lidmi čekal i dost - ale opravdu dost - objemný pán. Vím, že nastoupil do autobusu, ale nijak více jsem si ho nevšímala. Holčička však ano.

Na příští zastávce jsme měly vystupovat a jelikož je to zastávka na znamení, potřebovala jsem zmáčknout čudlík, aby nám pan řidič zastavil.

Sehnula jsem se k Aničce, řekla jí ať sedí, že já jen zmáčknu knoflík a hned jsem zpátky. Udělala jsem asi tři kroky, zmáčkla tlačítko, otočila se – a holčička stála za mnou a něco mi horlivě povídala.

Jenže náš autobus se právě blížil k dost prudké zatáčce, takže mě v ten moment zajímalo, abych honem popadla holčičku, posadila ji zpět na sedadlo, udržela přitom rovnováhu, neupustila tašku atd. Nevěnovala jsem tedy pozornost, co mi to ta moje cácorka zrovna povídá. Velká chyba.

Musela mi to tedy zopakovat a to ještě více nahlas, abych ji tentokrát pořádně slyšela. A tak se ztichlým autobusem nesl její jasný hlásek: „Maminko, ten pán je ale opravdu nějak moc MOC tlustý.“

Až s odstupem se mi vybavovaly kradmé pohledy a záškuby koutků úst lidí kolem, když jsem se snažila v té zatáčce holčičku posadit zpět na sedadlo - za jejího neustálého brebentění.

Naštěstí už autobus mířil k zastávce, takže jsem si tento trapas nemusela vychutnat až dokonce za zvědavého pokukování spolucestujících.

Další Aninčina příhoda, kterou mi připravila – jak to říci - „nečekanou situaci“, také začala v autobuse, ale její dohra proběhla až o několik dní později u nás na zahradě.

Jak jsem psala v jednom starším článku, Anička má za kamarádku maličkou vílu, která se jmenuje Minka Anka.

Jednou v létě si nás takhle Minka Anka našla v metru a pak s námi cestovala autobusem, do kterého ovšem nestihla včas nastoupit, protože se zdržela na trávníku u kytiček. No, bylo to docela drama. Musela potom letět hrozně rychle, aby náš autobus dohnala a protáhnout se za námi dovnitř otevřeným okýnkem. Aninka tehdy s ulehčením prohlásila: „Ještě, že je tak malinká a vlezla se do něj.“ (Toto vše znám pouze z popisu Ani. Bohužel, já stále Minku Anku nevídám...)

Za pár dnů po této příhodě k nám přišla na návštěvu jedna moje kamarádka.

„Hele, ještě má tu svoji vílu?“ zeptala se mě, když jsme postávaly na zahradě a sledovaly holčičku, jak si hraje.

„Jasně, že má. Zrovna nedávno jsme s ní zažily naprosto dramatickou situaci.“ řekla jsem a zavolala Aničku k nám, aby to tetě popsala sama.

„Aničko, řekni tetě, co se nám stalo nedávno v autobuse.“

Ani nechápala, co by měla povídat.

„Jak jsme jely a někdo s námi nestihnul nastoupit...“ napovídala jsem jí – ovšem úplně špatně, protože holčička pořád nechápala. Nedivím se.

„No, Aninko... Kdo k nám lítá?“ snažila jsem se stále.

Andulka na mě upřela ten svůj bezelstný pohled a vyhrkla: „Strejda?“

Tentokrát jsem pro změnu na ni nechápavě vykulila oči já. „Cože? Strejda? Jakej?“

Cácorka se na mě jen usmála, pokrčila ramínky a odběhla.

Se stále absolutně nechápavým pohledem, jakého strejdu Ani myslela, jsem se otočila na kamarádku. A když jsem ji uviděla, jak tam rozpačitě stojí a neví, jak má reagovat, vyprskla jsem smíchy.

„Hele, to se mi asi bude blbě vysvětlovat, že?“ řehtala jsem se na celé kolo.

„Některé věci nevysvětlíš...“ konstatovala a když viděla mou bezprostřední reakci, smála se už také.

Pravda, některé věci nevysvětlíš... Anička například dodnes nevysvětlila mně ani manželovi, jakého strejdu měla na mysli, že k nám lítá...

Autor: Helena Skočová | pátek 16.1.2015 8:27 | karma článku: 14.89 | přečteno: 924x

Další články blogera

Helena Skočová

Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...

31.7.2023 v 8:08 | Karma článku: 42.49 | Přečteno: 8315 | Diskuse

Helena Skočová

7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.

14.8.2021 v 8:08 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 625 | Diskuse

Helena Skočová

6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.

12.8.2021 v 12:31 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 527 | Diskuse

Helena Skočová

5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.

9.8.2021 v 12:32 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 680 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.15 | Přečteno: 561 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 300 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 526 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...