Není kapucín jako kapucín
Dalším poznávacím znakem kapucína bývají např. džíny oblečené proklatě nízko a nebo uši ucpané sluchátky a spousta dalšího - což se může lišit. Ovšem mikina s kapucou zůstává.
O jednom takovém ucpané kapucínovi četl svůj článek Honzík Pražák na našem posledním autorském čtení pro seniory v DS Nová Slunečnice.
Byl to velmi hezký příběh o roztomile upovídané holčičce, nastávající mamince, hrdinném řidiči autobusu a asi patnáctiletém ucpaném kapucínovi.
Ten nebyl ochotný pustit maminu v pokročilém stupni těhotenství sednout… (Ale více si můžete přečíst zde.) http://janprazak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=604495
„Naše“ babičky se ihned začaly rozčilovat a pohoršovat nad tou nevychovanou mládeží. A shodly se na tom, že ti kluci s kapucema na hlavách jsou skutečně velmi podezřelí.
To mi připomnělo příhodu, kterou mi asi před dvěmi lety povídal můj syn.
Přišel tehdy za mnou s pusou od ucha k uchu a říká: „Mami, představ si, jedu v tramvaji. Víš, ona nebyla úplně natřísklá, ale všechna místa byla obsazena.
Vzadu seděl kluk asi v mém věku. Takový hubeňour s brejličkama. Prostě vzhledově jasnej šprtík.
A pak tam taky seděl nějakej típek v mikině. Kapucu na hlavě a vypadalo to, že ho dění v tramvaji absolutně nezajímá.
Na další zastávce nastoupil bobík z jistého etnika. Capu (označení takové té čepice a s velkým kšiltem), zrcadlovky, džíny na půl žerdi… Hrál si tam na velkého machra. Procházel se po tramvaji a bylo vidět, že chce vyloženě provokovat a vyvolat nějaký konflikt. Chodil a vybíral si na koho se zaměří.
Všichni se najednou dívali do oken a tvářili se, že tam vůbec nejsou.
A koho si myslíš, že si vybral? No jasně! Samozřejmě ten nejslabší článek. Neomylně zamířil k šprtíkovi.
Přišel k němu a říká: Hej! Vstaň! Chci si sednout!
Šprtík jenom zamrkal a zmateně povídá: Cože?
A frajer zas: Tak slyšíš! Řekl jsem vstaň! Chci si sednout!
V tramvaji bylo naprosté ticho. Nikdo ani nemukal. A v tom se pomalu zvednul ten borec v mikině, přistoupil zezadu k tomu provokatérovi, položil mu ruku na rameno, mírně se k němu naklonil a pronesl mu do ucha nijak hlasitě, ale naprosto zřetelně jedno jediné slovo: Nechceš.
Frajer se nevěřícně otočil, zrcadlovky mu na nose sjely o něco níž a najednou už se mu skutečně sedět nechtělo. Přesunul se k nejbližším dveřím a na příští zastávce urychleně z tramvaje zmizel.
A ten típek nic. Prostě se jen zase v klidu vrátil na své místo.“
Vzpomněla jsem si na tuto synovu příhodu a babičkám ji povyprávěla.
Všichni jsme se smáli.
Zkrátka není kapucín, jako kapucín. Honzík Pražák měl tu smůlu, že natrefil na kapucína – nevychovaného spratka. Můj syn na kapucína – frajera, kterej se nebojí zastat druhých.
A tak jsme si najednou znovu uvědomili, že asi není správné soudit někoho jen podle vnějších znaků, které jsou opředené nějakým tím klišé…
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu
V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou
Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!
Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?
Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…
...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Helena Skočová
3. To byl ale fičák
Bylo zvláštní zamykat za sebou vchodové dveře našeho bytu s vědomím, že JÁ je znovu odemknu až po několika měsících. (Tomík se vracel už za pár dní. Do Itálie nás jen odvážel.)
Helena Skočová
2. Ty vole, co jsem to provedla!
Píšu si deník. Už měsíc. Že to není žádná ohromující zpráva? Ne, není. To s vámi souhlasím. Ale důvod, PROČ jsem si ho začala psát, ten už docela zajímavý je. Tedy - aspoň pro někoho. :)
Helena Skočová
1. Krize nebo dobrodružství?
Záleží na situaci. Jistě. U mě, tedy v tom posledním případě, byla nejprve krize a pak následovalo dobrodružství, ve kterém proběhla a stále v různých intervalech probíhá celá série větších či menších krizí.
Helena Skočová
Co mi koronakrize dala a vzala
Svět se pomalu začíná vracet do normálu – i když ten „normál“ teď bude asi dost jiný než byl před pár měsíci. Jen před pár měsíci, kdy si nejspíš málokdo dokázal představit, že by se něco podobného mohlo stát...
Helena Skočová
Halloween, Dušičky a nebo Samhain?
Určitě jste sami zaznamenali, že v obchodech se to již od konce září začíná hemžit čokoládovýma figurkami Mikulášů, čertů, andělů. Vánočními stromky a ozdobami...
Helena Skočová
Věk? To je jen číslo
Víte, já svůj věk nějak moc neřeším. Je to pro mě zkrátka jen údaj v občance. A často dokonce ani nevím, kolik mi to vlastně je.
Helena Skočová
Taková malá domácí skorovražda…
Vražda? Ve fungující domácnosti? Že k něčemu takovému nemůže dojít? Ale může... a jak snadno. Nevěříte? Já jsem si zrovna nedávno na jednu takovou příhodu vzpomněla...
Helena Skočová
Vánoce, Vánoce přicházejí…
... a taky přišel čas adventu - a tím pádem čas shonu, stresu, nervozity, únavy až vyčerpání, podráždění... Vždyť ze všech stran nás média masírují představou těch jediných pravých dokonalých Vánoc.
Helena Skočová
„To je tedy spravedlnost…“
...pronesl syn na mou adresu. Pravda, člověk se snaží ke svým dětem chovat stejně, ale když je dělí téměř dvacetiletý věkový rozdíl, dostává pojem „rovný přístup“ trošku jiný rozměr – tedy alespoň v některých chvílích.
Helena Skočová
Poprvé
Každé „poprvé“ je zvláštní chvíle. Z některých je člověku úzko a svírá se mu žaludek, na některá se těší, ale téměř všechna „poprvé“ si pamatuje.
Helena Skočová
Mateřská – to je fuška
Občas slyším a někdy i najdu v diskusních fórech na internetu, jak si maminky stěžují, že absolutně nechápou, proč se mateřské (rodičovské) říká dovolená. Vždyť to žádná dovolená není. Naopak je to pořádná fuška.
Helena Skočová
Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední
Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc.
Helena Skočová
Co rok a život dal
Konec starého a začátek nového roku je období kdy většina lidí bilancuje, co se jim v tom starém roce povedlo, nepovedlo, co stihli nebo naopak. Zkrátka, jaký ten rok byl.
Helena Skočová
Jinej stav je jinej stav
Jiných stavů je spousta druhů, ovšem já jsem se ocitla v tom asi nejběžnějším. Jen jsem si nikdy nepřipouštěla, že je to až tak jiné. Tedy do včerejška...
Helena Skočová
Prosím vás, kde to jsme?
Základní pravidlo pro cestování je neztratit správný směr. Vím, každému není dán orientační smysl v potřebné míře, aby na svých poutích nezabloudil.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Seznam rubrik
- Dobrodružství v Itálii
- Ze života
- Já běhám, a ty?
- K čemu mám co říci
- Náš život s Johnym
- Pohádky pro Aničku