Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední

Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc. 

Zatímco tříměsíční Saša se teď v tvorbě starostí omezuje na to, že nechce spinkat (na něco tak zbytečného nemá čas), pak je unavená a protivná a člověk se s ní musí doslova poprat, aby se mu ji podařilo uspat, prvňáček Anička už je trošku dál.

S tou se klasicky řeší neuklizený pokoj, neposkládané věci a že špinavé oblečení patří do koše v koupelně a ne ho kopnout za bednu s hračkami. Také to, že když se ráno vypravuje na vyučování, tak opravdu není čas na kreslení a nebo ošklivé razítko ze školy za zvednutý prostředníček na spolužáka, který ji provokoval.

Takže prozatím docela pohoda, i když to někdy taky dá docela zabrat. :)

To náš nejstarší, Robin – plnoletý středoškolák – je již jiná liga.

S tím nejčastěji řešíme vulgární nadávky a vzteklé mlácení myší při hraní „onlajnovek“, to že sedí u počítače, i když nemá hotové ani to minimum povinností, které doma má a nebo že nám nepošle SMS, když jde někam ven a zdrží se (a to navzdory dohodě, že stačí napsat, že přijde později – s udáním času - a nebo že nepřijde vůbec. Já se pak nebudu muset nervovat, když při nočním kojení zjistím, že se mé velké dítě nevyskytuje ve své posteli, přestože doba jeho návratu – kterou si sám určil - dávno minula.)

Samostatná kapitola pak je řešení jeho přípravy do školy – tedy spíše nepřípravy. Od samého začátku své školní docházky bere školu, jako nutné zlo, které nechápe proč  vůbec někdo vymyslel. A v průběhu let své stanovisko nezměnil ani o píď.

Takže jsem se ani moc nedivila, když mi nedávno volal jeho třídní:

„Dobrý den, paní Skočová. Je mi to nepříjemné, ale potřeboval bych  s vámi hovořit o Robinovi. Vím, že to teď máte komplikované…“ narážel na narození našeho mrněte. „Ale je nutné, abyste přišla do školy. Robin se zase nějak zaseknul. Přestože už měl prospěch dobrý, v poslední době se zhoršil a navíc se množí jeho pozdní příchody na vyučování.“

Pozdní příchody. No, jasně. Hlavně, že tomu mému miláčkovi začne zvonit první budík v 5.50 hod. a pak následuje dalších nastavených 10- 15 sekvencí, ovšem ani jedna ho nepřiměje opustit vyhřátou postel.

To mi pak dojde trpělivost, vylítnu a houknu na něj, na který budík se jako rozhodl že bude vstávat a jestli si myslí, že to stihne do školy včas. A vůbec, proč má těch budíků nastavených tolik, když ani na jeden nehodlá vylézt z pelechu???

A on na mě pokaždé mžourá z peřin, jak čerstvě vyoraná myš. (Jo, až při pohledu na něj jsem to sousloví přesně pochopila.)

„Já už jsem s Robinem měl hovor.“ pokračoval učitel. „S ním se dá domluvit, ale přesto bych potřeboval, abyste přišla do školy. Na té schůzce bude Robin přítomen a sepíšeme pak zápis s návrhem na zlepšení.“

Paráda. Takže musím do školy. Zase.

Nebudu se tady teď dopodrobna rozepisovat o tom, jak proběhl můj rozhovor se synáčkem, kdy na mě, po mém oznámení že musím do školy, upřel pohled vyorané myši (čímž jsem poznala, že ho nevyvolává pouze rozespání po ránu).

Opět nechápal kde je problém. Vždyť s třídním už mluvil. Tak k čemu ještě potřebují rodiče???

Jenže nic naplat. Nezbylo mi nic jiného, než se v daný termín sbalit a i s naším miminem se vypravit k Bobšovi do školy.

Když jsem před onu budovu přišla, míjela jsem skupinu výrostků podobných mému synovi. Dávali si zrovna cígo a udiveně mě sledovali, jak s kočárkem mířím ke vchodu.

„Trochu brzy na zápis.“ pronesl jeden a šel mi zdvořile podržet dveře, abych s nimi nemusela při vjíždění dovnitř zápasit.

Musím říci, že i dále jsem se po chodbách setkávala s nemalým údivem a to jak  u studentů, tak i školních zaměstnanců. Kočárek tam asi moc často k vidění není.

Konečně jsem dorazila ke kanceláři třídního učitele našeho prvorozeného.

„Paní Skočová, pojďte dál. Posaďte se a chvilku, prosím, počkejte. Já jen zajdu pro Robina.“ řekl mi synáčkův pedagog.

Tak jsem vmanévrovala s kočárem dovnitř, zaparkovala ho a vytáhla Sašenku ven. Svlékla ji ze zimní  kombinézky, aby jí nebylo horko a pak jsem se posadila s holčičkou na klíně ke stolu, abych v klidu vyčkala příchodu učitele a Bobše.

Jenže… V ten okamžik se Sašenka upřeně zahleděla kamsi za počítačový monitor a její soustředěný pohled vzápětí doplnil známý zvuk, jak plní plínku.

„No, paráda.“ pomyslela jsem si. „Co teď? V tom ji nemůžu nechat.“

Honem jsem vytáhla přebalovací tašku, rozprostřela ji na zem a dala se do rychlopřebalování děvčátka.

Škoda, že mi to nikdo nestopoval, protože by to byl určitě rekord. Vůbec mě totiž nelákala představa, že se otevřou dveře a poté Robinův učitel uvidí matku svého studenta ve své kanceláři klečet na zemi na všech čtyřech a před ní nevábně vonící mimino.

Stihla jsem to. Sedla jsem si zpět ke stolu přesně ve chvíli kdy přišli.

Schůzka pak už proběhla v klidu a bez dalších překvapení. Robin souhlasně přikyvoval na učitelovy návrhy, Sašenka spokojeně slintala, vše jsme stihli rychle, takže hlasově se projevit nestihla.

Po schůzce jsme se rozloučili a já jsem mířila k východu.

Jenže…potřebovala jsem malou nakojit. Už se blížil její čas, což mi začala dávat najevo. Rozhlížela jsem se, kde bych se mohla nenápadně schovat a malou nakrmit, ale všude byly hloučky studentů. A když nadělal tolik rozruchu kočárek, co by asi způsobilo, když bych si tam někde v koutku sedla, abych tomu našemu škvrněti dala napít.

Hlavou mi bleskla myšlenka, že kdybych to udělala, možná by to toho mého nejstaršího potomka přimělo k tomu začít konečně pořádně makat, aby mě už NIKDY  do školy zvát nemuseli. Ale pak jsem si řekla, že tato pomsta by pro něj přeci jen byla krutá a tak jsem s řvoucím mrnětem v kočáru zamířila do nedaleké pizzerie…

 

Zkrátka - s dětmi se člověk opravdu nenudí. V dobrém i ve zlém, ale vše je potřeba si užít, protože to moc rychle uteče.

Avšak vzhledem k tomu, že mám ty moje zlatíčka rozvrženy tak trochu nestandardně, nemyslím si, že mi děti budou někdy v životě chybět.

Vždyť moje nejmladší se nejspíše bude těsně míjet s vnoučaty, které budu mít od Bobše. Tedy…snad… On mi totiž teď chlapeček tvrdí, že se nemusím bát, že ze mě udělá mladou babičku. Jeho mladší sourozenci jsou prý  nejlepší antikoncepce…

 

 

 

 

Autor: Helena Skočová | pátek 19.1.2018 9:25 | karma článku: 17,21 | přečteno: 710x
  • Další články autora

Helena Skočová

Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...

31.7.2023 v 8:08 | Karma: 42,49 | Přečteno: 8318x | Diskuse| Ostatní

Helena Skočová

7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.

14.8.2021 v 8:08 | Karma: 17,84 | Přečteno: 626x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.

12.8.2021 v 12:31 | Karma: 15,60 | Přečteno: 528x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.

9.8.2021 v 12:32 | Karma: 19,56 | Přečteno: 681x | Diskuse| Osobní

Helena Skočová

4. Pozor na to, co si přejete…

...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.

5.8.2021 v 8:08 | Karma: 14,09 | Přečteno: 567x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle

25. dubna 2024

Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  19:40

Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...

Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu

25. dubna 2024  19:34

Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....

Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu

25. dubna 2024  19:25

Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...